12
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / červen 2019
www.praha8.cz
Rozhovor
ředitel divadla Pod Palmovkou
Michal Lang:
Ocenění
si nesmírně
vážíme
nnDivadlo pod Palmovkou získalo nedávno cenu za nejlepší
inscenaci i divadlo roku. Tento úspěch zapůsobil pro libeňské
divadlo jako závan nové energie. S ředitelem Michalem
Langem jsme si povídali o tom, jak divadlo funguje dnes.
Přišel jste do divadla kolem roku
2013. Proč jste si vybral Divadlo
pod Palmovkou a jaký byl váš
příchod?
Někdy mám pocit, že osudové
věci opravdu fungují. Narodil
jsem se v Praze a jako malý jsem
trávil prázdniny u babičky na
Pankráci. Často jezdili na návštěvu za tetou do Dolních Počernic.
Jako malý kluk si pamatuji, jak
stojím na autobusové zastávce
a dívám se na modrý most. Byl
to železniční most v ulici Na
Žertvách. Dlouho jsem nevěděl,
kde se nachází. No a teď se na
něj dívám každý den z divadla.
V roce 2013 se odehrávala dvě
výběrová řízení na ředitele – do
Divadla Na Zábradlí a do Divadla
pod Palmovkou. Byl jsem tehdy
v činoherním klubu a věděl jsem,
že pro divadlo je důležitá především dobrá značka.
Divadlu pod Palmovkou se
dlouho vyčítalo, že se jeho repertoár překrývá s komerčními
divadly. Příspěvková organizace
hl. m. Prahy by totiž měla plnit
jinou funkci než komerční
divadlo. K tomu je potřeba dobrá
značka u odborné i laické veřejnosti a já se ji rozhodl libeňskému divadlu vytvořit.
Jak se taková divadelní značka
vytváří?
Důležité je nabízet něco jiného
než největší komerci. Myslím tím
samozřejmě kvalitu. To neznamená, že to musí být něco, čemu
nikdo nerozumí. Máme tu experimentální kousky od slavných
evropských režisérů. Ti přináší
nekonvenční tvorbu, která se
sama nenabízí a divák si k ní musí
najít svou vlastní cestu. Vedle
toho tu máme klasická představení v moderním provedení, ve
kterých je ukryta moudrost
a tradice našich předků, potažmo celého vědění lidstva.
Získali jste cenu za nejlepší
inscenaci i nejlepší divadlo roku.
Je to pro vás úspěch?
Ohromný a nesmírně si toho
vážíme. Je to prestižní ocenění
divadelních kritiků, kteří jsou
vyzváni, aby hlasovali pro jednotlivé kategorie. Je to vysoce
nezávislé hodnocení, které jsme
navíc vyhráli s docela velkým
předstihem.
Máme všichni opravdu velkou
radost. Zvedlo to sebevědomí
celému vedení divadla i hercům
na jevišti. Na scéně je vidět, že
všichni hrají s chutí. Navazujeme díky tomu také mnoho
mezinárodních kontaktů, které
jsou pro nás velmi důležité.
Kritici ocenili inscenaci Něco za
něco od Williama Shakespeara.
V čem se ta hra povedla?
Jan Klata je originální režisér,
který má svůj jasný divadelní
jazyk. Je provokativní, poetický
a především velmi dobrý. V české činohře pracovala evropská
hvězda jeho formátu vůbec
poprvé.
Některé jeho scény vám mohou připadat hrozně dlouhé,
ale je to tak dobře.
Když se divák na internetu
podívá na nějaké video, tak si
nepříjemné scény v pohodlí
přetočí. V reálném světě ale
některé zážitky nelze posunout
nebo vyškrtnout. Pan Klata jim
na scéně dává stejný prostor
a divadelní zážitek je pak velmi
vyvážený. I herecké výkony jsou
opravdu skvělé. Tereza Dočkalová s Honzou Vlasákem do toho
dali opravdu všechno a to
zabodovalo.
Jsou nějaké další inscenace, které
vás letos zaujaly?
Jan Klata u nás inscenoval
i podruhé, a to Fausta. Dostal
za něj velkou evropskou cenu.
Má to přes tři hodiny a určitě to
není pro většinového diváka.
Místní nám mohou vyčítat,
že děláme moc intelektuální
Inscenace Něco za něco vyhrála Cenu divadelní kritiky. Foto: archiv DPP
a dramatické věci, ale my tu
máme Mocnou Afrodité od
Woodyho Alena nebo Zamilovaného Shakespeara od Toma Stopparda. To jsou velmi vtipné
komedie opravdu pro všechny.
Pusťte Donnu k maturitě od
Tomáše Dianišky mělo velký
úspěch u mladých lidí. Dále
hrajeme Královu řeč, Ritu Marlene, máme tu na hostování i kabaret. Jsme opravdu celopražské
divadlo.
Jaký máte jako ředitel recept na
vytvoření kvalitního programu?
Mám především skvělé spolupracovníky. S týmem dramaturgů vytváříme obsah. Je to skvělá
skupina, která přemýšlí do
hloubky a přichází s kvalitní
analýzou. Titul se hledá tak, aby
pasoval na tělo našemu hereckému souboru. A to je velmi technická práce. Herec se v kostýmu
i tématu musí najít.
Zároveň téma musí být přitažlivé pro diváka. Sleduji, co se děje
ve společnosti a co v ní rezonuje.
Často se stává, že i když je téma
těžké, ale trefí se do současnosti,
tak zafunguje a představení je
vyprodané.
Na scéně je vidět, že
všichni hrají s chutí.
Jste spíš direktivní ředitel, nebo
si necháte poradit?
Nejsem direktivní, ale někdy
musíte dělat rozhodnutí. Ve
spolupráci s dramaturgy se
jedná opravdu o partnerství.
Kdyby lidé v divadle brali velké
peníze, tak bych si mohl dovolit