14
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / únor 2018
www.praha8.cz
Rozhovor
Tanečnice a choreografka Dana Pala:
Na konečné
dvoustovky mám
stále své centrum
nnDana Pala je zajímavou osobností současného tance v Čechách a ve Španělsku. Na konci loňského roku představila
v Salesiánském divadle v Praze svoji nejnovější inscenaci
La Mar, kterou specializovaný Taneční magazín označil za
jeden ze silných tanečních zážitků roku 2017.
Jak jste se dostala k modernímu
tanci?
„Tancuji odmalička. Pořád jsem
improvizovala, když hrála
hudba. Dnes bych řekla, že jsem
se už tehdy vyjadřovala
pohybem. Maminka mě
přihlásila snad na všechny
kroužky, které existovaly, a to
včetně krasobruslení. Odtud byl
už jen krůček k baletu, který
jsem dělala od 1. třídy, chodila
jsem nejdřív do ZŠ Dolákova,
pak na ZŠ Bohumila Hrabala.
S holkama ze třídy jsme dělaly
baletní představení, ke kterým
jsem psala scénáře a stříhala
hudbu na stařičkém kazeťáku.“
Proč jste ale nezůstala u klasického baletu?
„Na balet nemám fyzické ani
psychické předpoklady, ráda
experimentuji, a to klasický
balet neumožňuje. Takže jsem
po Taneční konzervatoři, kam
mě přijali ve čtvrté třídě, na
HAMU vystudovala choreografii
a rok jsem strávila na stáži
v Barceloně. Naučila jsem se tam
španělsky a postavila se na
vlastní nohy.“
Vyrůstala jste v Praze 8, jste
patriotka?
„Maminka je superpatriot, bydlí
na sídlišti v Bohnicích, a tam je
dodnes i moje centrum. A pořád
se sem ráda vracím. Nedovedu
si představit, že bych se neměla
ze světa kam vrátit. Čili když
jsem v Praze, tak bydlím stále
na stejném místě na konečné
autobusu 200. Zaplavat si
chodím do bazénu Na Šutce, kde
je skvělá relaxační zóna a super
výhled na celou Prahu, zaběhat
si chodím zase dolů kolem
Vltavy… Ale jinak mám ráda
všechna místa, kde žiju. Jsou to
převážně ostrovy, v zimě
Kanárské, nebo Baleáry
s Mallorkou a Menorkou
a miluju taky Barcelonu, kde to
všechno začalo… Jsem jako ten
pták, co odlétá do teplých
krajin. Kanáry se svým
vulkanickým povrchem mě
přímo nabíjejí energií a vždycky
tam přes zimu něco zajímavého
vymyslím.“
Usadit se třeba na Kanárských
ostrovech vás neláká?
„Příroda tam je nádherná, ale
na mě je trošku pustá a málo
zelená. Spousta hudebníků na
španělské ostrovy jezdí stejně
jako já čerpat inspiraci.
Potkávám se tam třeba s panem
Nohavicou, Markem Straceným… Ale na celoroční žití si
Kanáry nedovedu představit.
To už spíš Baleáry, i když jsou
sezónní, ale jsou blíž k pevnině
a je tam více kulturních
i dalších možností.“
Dana Pala na Trojském mostě. Foto: Andrea Barcalová
Šutka, Vltava, Kanáry… Jaký máte
vztah k vodě?
„Nebyla jsem žádný velký
milovník vody. Ale když jsem
začala bydlet u moře, začalo se
to měnit. Na Mallorce jsem
bydlela skoro dva roky v kuse,
na pevninu se odtud dostanete
jedině lodí nebo letadlem přes
moře. Moře všude kolem musíte
přijmout a respektovat. Kdyby
bylo kolem Prahy, taky by bylo
najednou součástí vašeho života.
Mám k vodě velký respekt.
A čím víc jsem u moře, a hlavně
u Atlantického oceánu, tím je
ten respekt větší.“
Vzala jste si někdy loď…?
„Mám strašně ráda lodě, přála
bych si jednou nějakou mít,
třeba maličkou… Chtěla bych
umět loď řídit, to by mě bavilo…“
V Troji běháte kolem kanálu pro
vodní slalom, tam jsou také lodě.
Ale to asi není váš sen?
„Není. Obdivuji kajakáře, jak se
každý den perou s tou studenou
vodou. To si hned říkám – taky
musíš makat! Nejraději bych
plachetnici, stačila by menší, tak
osmimetrová… Ovládat
plachetnici je zážitek.“
Máte takový?
„Na podzim 2016 se mi podařilo
s kamarády na malé, ani ne
osmimetrové plachetnici
přeplout z Gran Canaria na
Fuerteventuru. V posádce jsme
byli tři a přes ten kousek
Atlantiku, asi 50 námořních mil,
jsme jeli celou noc. Byl to
neuvěřitelný zážitek – všude
kolem voda, úplně jiná tma než
na pevnině, mnohem víc hvězd
na nebi, a někde v dálce tušíte
další ostrov. Chvilku jsem se
bála, ale nakonec to byl nádherný adrenalin. A právě z takových
zážitků čerpám nápady a inspiraci pro svoje představení.“
Už je mi jasné, proč se vaše
nejnovější taneční inscenace,
kterou jste představila na sklonku
roku v Salesiánském divadle,
jmenuje La Mar, tedy Moře.
„Vlastně to není doslova Moře,
název je španělská slovní hříčka.
El Mar znamená ve španělštině
moře a je rodu mužského. „La“ je
člen ženského rodu a „La Mar“
by doslovně česky znamenalo
Mořa. Spojení žena-muž je tak
obsaženo už v názvu.“
Proč jste k premiéře La Mar zvolili
zrovna Salesiánské divadlo
v Kobylisích?
„Inscenace se odehrává nejen na
jevišti, ale i ve foyer a dalších
prostorách Salesiánského
divadla. A jelikož nejsou
prostory tohoto divadla
všeobecně známé, chtěli jsme je
divákům tímto způsobem více
přiblížit a trochu ho oživit od
dětských vystoupení a přehlídek. Zaslouží si to.“
Jak byste La Mar stručně
charakterizovala?
„Opravdu stručně? Taneční duet
pro dva cizince o věčném
hledání lásky na motivy Hanse
Christiana Andersena.“
Dobře. A maličko podrobněji?