6
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / únor 2016
www.praha8.cz
Představujeme
Malíř Antonín Střížek:
I pošahaná
zátiší jsou
otisk reality
nnKarlínský malíř Antonín
Střížek (nar. 1959 v Rumburku) patří k našim nejuznávanějším a nejžádanějším
malířům současnosti. Jeho
díla jsou ozdobou mnohých
soukromých sbírek, najdete
je ve všech nejvýznamnějších
českých galeriích, ale také
v pražské Státní opeře – moderní opona je jeho dílem.
Výtvarní kritici v jeho tvorbě
nacházejí nejen inspiraci
německým romantickým krajinářem Casparem Davidem
Friedrichem, ale i ozvuky
fenomenologického filosofa
Martina Heideggera.
Jak jste se k malování dostal?
„Vyrůstal jsem v Porubě, chodil
jsem do výtvarného kroužku,
hltal jsem všechny knihy
o malířství. Ale taky s kamarády
hrál fotbal, sportoval, dodnes
jezdím na kole nebo si jdu
zaběhat na Rohanský ostrov…
Po základce jsem se šel učit
zedníkem, ale po roce jsem
poznal, že to vůbec není pro
mne. Vydal jsem se do Prahy
a na druhý pokus mě přijali na
Střední uměleckou školu na
Žižkově, kde jsem u vynikajícího
profesora Bláhy studoval
propagační grafiku. Dnes se
tomu říká design grafik. A už
jsem tužku nepustil. Ani na
vojně, kde jsem v Písku maloval
války do map.“
Prosím?
„Zakresloval jsem na velitelství
bitvy, které tenkrát zrovna
armáda cvičila. Takže skvěle
zvládám nejrůznější písma
a šipky. To byla docela surrealistická vojna.“
V Praze jste už zůstal?
„Ano, ještě na střední škole,
v devatenácti, jsem se oženil
a bydlel v Křižíkově ulici. Takže
od roku 1978 bydlím v Karlíně.
Po vojně mě – opět na druhý
pokus – přijali na výtvarnou
akademii, a tak jsem ani neměl
důvod se stěhovat jinam.“
Z Poruby do Prahy, to musel být
pro umělecky založeného člověka
docela šok, ne?
„Víte co je zajímavé? Poruba je
sice středověká obec, ale drtivá
většina lidí žije v sídlištní
zástavbě, kterou stavěli na
zelené louce, to je vlastně uměle
založené město. Ale ten urbanistický plán byl vynikající,
všechno mělo řád a smysl.
Dneska není in říkat, že se
bolševikovi něco povedlo, ale
v tomhle případě je to tak. Já na
Porubu nedám dopustit. Praha
je něco úplně jiného.“
V čem?
„Je jako celek opravdu světový
unikát. Harmonická, inspirativ-
ní. A čím víc ji poznávám, tím víc
objevuji a obdivuji její krásu,
detaily, kterých si turista, ale ani
mnohý Pražák, vůbec nevšimne.
Bohužel v poslední době mám
pocit, že chybí odvaha stavět
nové dominanty.“
Myslíte?
„Praze chybí nové, současné
a odvážné stavby. Maličko jí je
Tančící dům. Mohla jí být
Kaplického knihovna, ale souboj
zbytnělých eg ji smetl ze stolu.
Lidé na rozhodujících místech
jako by se báli dát Praze něco
srovnatelného s pyramidou
v Louvru… Takže jako houby po
dešti rostou banální nákupní
centra, která mění tradiční
způsob nakupování, staví se
neinvenční kancelářské
komplexy, objevilo se podnikatelské baroko… Že to jde i jinak,
dokazuje projekt River City
Prague na Rohanském ostrově,
jehož budovy získaly ocenění
v mezinárodní soutěži jako
kancelářské budovy budoucnosti. Přidejte si k tomu ničení
umělecké výzdoby pod širým
nebem z doby nedávno minulé,
a staletá kontinuita a harmonické prorůstání a doplňování stylů
najednou mizí.“
Myslíte tím zachovat sochařskou
výzdobu z dob socialismu?
„Pokud to není Stalin, ke
kterému se musí povinně nosit
kytičky… Jsou odrazem a pamětí
doby, navíc ne všechny jsou špatné. K tomu jsou zasazeny do
určitého prostředí, často zdobí
prostranství třeba mezi
Zakresloval jsem
na velitelství bitvy,
které tenkrát zrovna
armáda cvičila
paneláky – a proč by tam neměly
zůstat? Paneláky jsou taky z té
doby, a nikdo je nebourá. Každé
umělecké dílo souzní s prostředím, pro které je komponováno,
jenže to prostředí dnes často
nikdo neudržuje, je zarostlé,
zpustlé, takže samotné dílo se