6

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / únor 2016 

www.praha8.cz

Představujeme

Malíř Antonín Střížek:

I pošahaná

zátiší jsou

otisk reality

nnKarlínský malíř Antonín

Střížek (nar. 1959 v Rumburku) patří k našim nejuznávanějším a nejžádanějším

malířům současnosti. Jeho

díla jsou ozdobou mnohých

soukromých sbírek, najdete

je ve všech nejvýznamnějších

českých galeriích, ale také

v pražské Státní opeře – moderní opona je jeho dílem.

Výtvarní kritici v jeho tvorbě

nacházejí nejen inspiraci

německým romantickým krajinářem Casparem Davidem

Friedrichem, ale i ozvuky

fenomenologického filosofa

Martina Heideggera.

Jak jste se k malování dostal?

„Vyrůstal jsem v Porubě, chodil

jsem do výtvarného kroužku,

hltal jsem všechny knihy

o malířství. Ale taky s kamarády

hrál fotbal, sportoval, dodnes

jezdím na kole nebo si jdu

zaběhat na Rohanský ostrov…

Po základce jsem se šel učit

zedníkem, ale po roce jsem

poznal, že to vůbec není pro

mne. Vydal jsem se do Prahy

a na druhý pokus mě přijali na

Střední uměleckou školu na

Žižkově, kde jsem u vynikajícího

profesora Bláhy studoval

propagační grafiku. Dnes se

tomu říká design grafik. A už

jsem tužku nepustil. Ani na

vojně, kde jsem v Písku maloval

války do map.“

Prosím?

„Zakresloval jsem na velitelství

bitvy, které tenkrát zrovna

armáda cvičila. Takže skvěle

zvládám nejrůznější písma

a šipky. To byla docela surrealistická vojna.“

V Praze jste už zůstal?

„Ano, ještě na střední škole,

v devatenácti, jsem se oženil

a bydlel v Křižíkově ulici. Takže

od roku 1978 bydlím v Karlíně.

Po vojně mě – opět na druhý

pokus – přijali na výtvarnou

akademii, a tak jsem ani neměl

důvod se stěhovat jinam.“

Z Poruby do Prahy, to musel být

pro umělecky založeného člověka

docela šok, ne?

„Víte co je zajímavé? Poruba je

sice středověká obec, ale drtivá

většina lidí žije v sídlištní

zástavbě, kterou stavěli na

zelené louce, to je vlastně uměle

založené město. Ale ten urbanistický plán byl vynikající,

všechno mělo řád a smysl.

Dneska není in říkat, že se

bolševikovi něco povedlo, ale

v tomhle případě je to tak. Já na

Porubu nedám dopustit. Praha

je něco úplně jiného.“

V čem?

„Je jako celek opravdu světový

unikát. Harmonická, inspirativ-

ní. A čím víc ji poznávám, tím víc

objevuji a obdivuji její krásu,

detaily, kterých si turista, ale ani

mnohý Pražák, vůbec nevšimne.

Bohužel v poslední době mám

pocit, že chybí odvaha stavět

nové dominanty.“

Myslíte?

„Praze chybí nové, současné

a odvážné stavby. Maličko jí je

Tančící dům. Mohla jí být

Kaplického knihovna, ale souboj

zbytnělých eg ji smetl ze stolu.

Lidé na rozhodujících místech

jako by se báli dát Praze něco

srovnatelného s pyramidou

v Louvru… Takže jako houby po

dešti rostou banální nákupní

centra, která mění tradiční

způsob nakupování, staví se

neinvenční kancelářské

komplexy, objevilo se podnikatelské baroko… Že to jde i jinak,

dokazuje projekt River City

Prague na Rohanském ostrově,

jehož budovy získaly ocenění

v mezinárodní soutěži jako

kancelářské budovy budoucnosti. Přidejte si k tomu ničení

umělecké výzdoby pod širým

nebem z doby nedávno minulé,

a  staletá kontinuita a harmonické prorůstání a doplňování stylů

najednou mizí.“

Myslíte tím zachovat sochařskou

výzdobu z dob socialismu?

„Pokud to není Stalin, ke

kterému se musí povinně nosit

kytičky… Jsou odrazem a pamětí

doby, navíc ne všechny jsou špatné. K tomu jsou zasazeny do

určitého prostředí, často zdobí

prostranství třeba mezi

Zakresloval jsem

na velitelství bitvy,

které tenkrát zrovna

armáda cvičila

paneláky – a proč by tam neměly

zůstat? Paneláky jsou taky z té

doby, a nikdo je nebourá. Každé

umělecké dílo souzní s prostředím, pro které je komponováno,

jenže to prostředí dnes často

nikdo neudržuje, je zarostlé,

zpustlé, takže samotné dílo se