Osmička

Osmička - měsíčník městské části Praha 8.

Strana 24

Osmička / ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ZÁŘÍ 2024 www.praha8.cz24
Rozhovor
ostudu. Ataky přibalila modré
spodky. Kluci na internátu se
nám docela smáli.
Takže jste nebyli umístěni do
rodin, jako jiné „Wintonovy
děti“?
Rodiče si přáli, abychom sbrat-
rem zůstali pohromadě, aby nás
nerozdělili. Takže jsme léto
strávili vtáboře pro děti uprchlí-
ků vIpswichi apak šli do inter-
nátní střední školy vCheltenha-
mu. Pak . září přijel táta, který
se snažil dojednat přijetí dalších
židovských rodin zprotektorá-
tu, ale začátek války vše zhatil,
itátův návrat do Prahy, kde
zůstala maminka.
Jak maminka přežila válku?
Děda zmatčiny strany Berh-
nard Weiner zemřel vTerezíně,
tetu Julii ismiminkem poslali
do plynu, maminčini bratři
taky zahynuli vlágru. Tatínko-
vy sourozence Karla aMaxmili-
ána zabili vOsvětimi. Ale vzáří
 to vypadalo, že nejhůř je
nám vAnglii, kterou Hitler
bombardoval. Maminka trnula
strachy – přes Červený kříž
jsme dostali dopis, ve kterém
psala, jak se onás bojí. Vté
době už ji přitom Němci vyho-
dil zbytu vPařížské , ale
byla přesvědčená, že my jsme
na tom ještě mnohem hůř. Pak
ji . října  poslali do
lodžského ghetta. Ztisíce lidí
přežilo třiašedesát, máma byla
naštěstí mezi nimi. Vtom
ghettu byla do srpna . Pak
už přišla Osvětim, kde jen
ovlásek unikla smrti vplynové
komoře. Když po válce otom
doma trochu mluvila, tatínek,
který vLondýně pracoval pro
exilovou vládu, si sjejími
traumatizujícími vzpomínkami
nevěděl rady azareagoval dost
nešťastně, když ji přerušil se
slovy: „Elinko, my jsme taky
trpěli.“ Přitom ona to měla
znás nejtěžší.
Vlétě 1942 jste krátce po
dovršení plnoletosti vstoupil do
československé armády ve
Velké Británii. Co vás ktomu
vedlo?
To je jednoduché – hnala mě
silná touha bojovat proti Hitle-
rovi. Achtěl jsem létat. Hned
vříjnu mě převeleli kletectvu,
to jsem byl strašně šťastný.
Chtěl jsem, aby mě přijali do
pilotní školy, apo tátovi jsem
chtěl, aby se přimluvil. Řekl, že
mi vničem bránit nebude, ale
taky mi vtom nebude pomáhat.
Hodně letců už vté době přišlo
oživot, ato si nechtěl vzít na
svědomí. Později jsem pochopil
– mám fotku ze střeleckého
kursu ve Skotsku avšichni
Poláci, kteří ho absolvovali se
mnou, byli do roka mrtví.
Jaký byl výcvik vletectvu?
Líbilo se mi tam. Učili nás samo-
statně se rozhodovat, že nemá-
me jen bezmyšlenkovitě poslou-
chat rozkazy. Seznámil jsem se
tam sPavlem Wechsbergem,
později Vranským, sním jsem
byl ive stejné posádce. Pavel byl
otři roky starší, zprotektorátu
odešel vroce  do Polska,
pak bojoval uTobruku. Přátel-
ství nám vydrželo spoustu let,
ikdyž on po válce zůstal vČes-
koslovensku ajá se vrátil do
Anglie. Pořád tam studoval
Felix, akdyž vosmačtyřicátém
tatínek zemřel, přijela za námi
maminka.
VAnglii jste nicméně stále
nežil, měl jste osmiletou
přestávku vIzraeli…
Málem jsem se tam zúčastnil
šestidenní války vroce .
Absolvoval jsem vojenská
cvičení, ale na začátku června
jsem měl dovolenou abyl jsem
srodinou vLondýně. Adalší
rok jsme se vrátili do Anglie.
Mé první ženě idceři se vTel
Avivu iHaiě líbilo, ale syn si
tam nezvykl.
Apo sametové revoluci jste se
vrátil do Prahy…
Původně jsem přiletěl, abych se
setkal sPavlem Vranským,
avidíte, už jsem tu čtyřiatřicet
let.
Vladimír Slabý
Hnala mě silná touha
bojovat proti Hitlerovi.
Achtěl jsem létat. Když
mě převeleli kletectvu,
byl jsem strašně
šťastný.
Jiří Pavel Kaa (vpravo) aCharles Strasser
na pláži Omaha vNormandii (6. 6. 2024) FOTO: ARCHIV JIŘÍHO PAVLA KAFKY
NEDĚLE 15. ZÁŘÍ 2024, OD 14 DO 18 HODIN
ZÁBAVNÉ ODPOLEDNE NEJEN PRO TATÍNKY S DĚTMI
VSTUP ZDARMA!
BEACHKLUB LÁDVÍ, ŽERNOSECKÁ 1895/2, PRAHA 8
VSTUP ZDARMA
Osmička