OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / DUBEN 2020 

www.praha8.cz

15

Tady si zavoláte, všechno vám

přivezou, tam ne, jednou za

měsíc přijel kontejner z Evropy

s trvanlivými potravinami, jinak

jsme si museli jsme všechno

vyrábět. Internet nebyl na

takové úrovni jako dnes, jednou

za týden jsem volal mámě domů,

místo toho, abysme se bavili

o tom, jak se mám, prosil jsem

ji o recepty. Strávil jsem tam

bohužel jen půl roku kvůli politickým nepokojům. Pak jsem byl

ještě rok v Itálii.

Zakotvil jste na bohnickém

sídlišti. Jak se vám v této části

Prahy 8 líbí?

Bydleli jsme na Letné, což bylo

hezké, ale jak děti rostly, přestalo

nám to tam vyhovovat a rozhodli se změnit lokalitu. Manželka

pracovala na katastrálním

úřadu, já v hotelu Duo, hledali

jsme něco v blízkosti. Bohnice

nám padly do oka, pět let jsme

v paneláku a strašně spokojení.

Všude blízko, dostatek obchodů,

zeleně, dostupná MHD, lidé

nespěchají.

Je něco, co byste si přáli zlepšit?

Nic mě nic nenapadá.

Svůj kuchařský um předvádíte

i v televizi...

V roce 1998 přišla Prima vařečka, natočil jsem asi sto dílů. Asi

před rokem a půl jsem si založil

blog, byla to taková z nouze

ctnost. Asociace kuchařů a cukrářů vydává odborný časopis

a před dvěma lety, kdy nastala

velká krize kvůli nedostatku

kuchařů, číšníků, který tedy

přetrvává, mě šéfredaktor oslovil, ať o tom něco napíšu. Ale než

jsem to dopsal, šéfredaktor

skončil, a ten druhý měl jinou

představu. Takže svůj článek

jsem dal na facebook, a protože

jsem měl hezké ohlasy, vznikl

blog Šéfkuchařův deník. Díky

němu začaly přicházet různé

nabídky. Zavolali mi z Novy, že

jim někdo vypadl, tenkrát se mi

to vůbec nehodilo, ale šel jsem

a od té doby vařím ve Snídani

s Novou.

RADEK PÁLKA pravidelně vystupuje v pořadu Snídaně s Novou.

mám oblíbený nějaký nůž.

Mám třeba sadu 50 nožů, ale

dělám s jedním, maximálně se

dvěma. Mam rád Asii a italskou

kuchyni, rád vařím těstoviny,

bylo období, kdy jsem miloval

dělat masa. Mění se to. Mám rád

výzvy, otevřu špajz, podle toho,

co v něm je, vařím. Vaření mě

baví obecně, výhoda je, že jako

šéfkuchař si můžu vybírat,

co budu vařit.

představu, která se změní v průběhu vaření. Nakonec je to moc

dobré, jenže já si to nenapíšu,

a to je právě chyba. Děti to pak

chtějí zopakovat, ale já vůbec

netuším, jak to bylo. Jednou

jsem v Duranu uvařil polévku,

paní chtěla recept, ale nemohl

jsem jí říct, že je v podstatě ze

zbytků. Tak jsem si nějaký

rychle vymyslel a pak tu paní

litoval, jestli si to někdy chtěla

uvařit. Nikdy jí to asi nevyšlo.

Školní kuchyně

neumí vařit atraktivně,

kombinovat, nedokážou

dělat lehká moderní

jídla, pořád vaří těžkou

klasiku.

Zkoušejí Češi rádi nové chutě?

Slyšel jsem zajímavou větu, pod

kterou bych se podepsal, že

každé město má restauraci,

jakou si zaslouží. Našinec měl

možnost ochutnat dobrá jídla

v cizině, a teď je vyžadují po nás.

Myslím, že v Praze nejsou špatné restaurace, konkurence

a požadavky lidí jsou takové,

že to nelze šulit. Je to obrovský

pokrok, lidi chtějí alternativní

kuchyni. Ale když třeba přijedu

do Jaroměře za rodiči, mám

pocit, že se tam zastavil čas.

Na jídelníčku kaťák, Johančino

tajemství, tedy zapečený kuřecí

steak s broskví a sýrem, Rumcajsova kapsa. Ale tam to lidi

chtějí, a když to nebudou mít,

půjdou tam, kde jim to uvaří.

A teď máte jaké období?

Nemám to vyhraněné. Vybírám

si podle momentální nálady.

Čím si vysvětlujete nedostatek

kuchařů?

Nevím, mám pocit, že se otevřela

černá díra a všichni do ní napadali. Spousta lidí zjistila, že je

to tvrdá práce, znám spoustu

kolegů kuchařů, kteří dnes radši

dělají skladníky, jezdí autem.

Postavíte se doma ke sporáku?

Ano. Když máme volný víkend,

vařím. Když vidím, jak manželka

v sobotu lítá s hadrem a šůruje,

je mi blbé ležet na gauči. Ale

zároveň se mi nechce uklízet,

tak jdu radši vařit. Protože to

mě nijak netrápí, zvládnu to

levou zadní, můžu při tom

koukat do mobilu, dělat spoustu

jiných věcí.

Co vaříte nejraději?

Každý kuchař má svoje období.

Stejně jako mám období, kdy

Vymyslel jste nějakou kombinaci

surovin, která vás překvapila?

Mnohokrát. Mám nějakou

Stravujete se v restauracích?

Málo. Asi z pohodlnosti. Když

jste celý den v práci, pak si radši

chcete dát něco doma. Většinu

věcí si umím uvařit sám. A třeba

chystání sushi je takový rituál

pro celou rodinu.

Nejeden školák nadává na

stravování ve školní jídelně. Máte

dvě děti, takže i k vám se informace donesou...

Stravování ve školách se mi

nelíbí. Kuchyně neumí vařit

atraktivně, kombinovat, nedokážou dělat lehká moderní jídla,

pořád vaří těžkou klasiku. Na

jednu stranu naříkají, že nemají

peníze, ale strašně se mrhá. Není

v tom žádný nápad, přijde mi, že

mají 50 jídel, možná ani to ne

a ty pořád točí dokola.

Jaké jsou aktuální trendy

v kuchyni?

Strašně populární je vracet se

k základům. Street food, jednoduché vaření s kořeny dané

lokality, food tracky. Bojím se, že

kvůli nedostatku personálu nás

čeká automatizace, že se dostaneme k robotům. Ale myslím, že

my se toho naštěstí nedočkáme.

Čím byste nalákal ty, kteří práci

kuchaře zvažují?

Je to hrozně hezká práce. Chce

ale strašně času, musíte se tak

říkajíc provařit. Základ na guláš

uvaříte stokrát, možná ho třikrát

spálíte, než se trefíte, musíte se

projíst spoustou věcí, abyste

vnímali sebemenší rozdíly.

To povolání vás odmění, zpětná

vazba se dostaví okamžitě.

Kuchař je velmi vážená osobnost, dobrý kuchař dělá jméno

restauraci.

LUCIE FILOVÁ

FOTO: ARCHIV RADKA PÁLKY