14
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / DUBEN 2020
www.praha8.cz
Rozhovor
ŠÉFKUCHAŘ A OBČAN BOHNIC RADEK PÁLKA:
Vaření je
hrozně hezká
práce
n Základnou šéfkuchaře Radka Pálky je hotel Duo na
Střížkově. „Tam vařím, tam mám svůj tým lidí,“ vypráví.
Začátkem března ho ale plně zaměstnával hotel Carol ve
Vysočanech, kde dával dohromady kuchyni. „Když převezmeme nějaký nový hotel, dohlížím na něj a vytvářím standardy,“ popisuje muž známý z televizního vaření Prima
vařečka. Nyní se s ním diváci můžou setkávat na Nově.
V kuchyni se rád pohyboval už
jako dítě, kdy pomáhal mamince
při pečení. Ani jeho synové se
nezdráhají postavit se k plotně.
„Hravě uvaří míchaná vajíčka,
toasty, hledají si různé recepty,“
prozrazuje na svoje potomky.
Chtěl jste být kuchařem už jako
dítě?
Stokrát opakovaná lež se stane
pravdou. Když jsem se motal
kolem mámy v kuchyni, táta
pořád říkal, z toho bude kuchař,
ten se bude mít dobře. Brácha
dělal muziku, hrál na lesní roh
a studoval konzervatoř v Pardubicích, táta vždycky říkal, zpívat
a jíst se bude pořád. Takže jeden
bude muzikant, druhý kuchař.
Nabízelo se to samo.
Ani jsem nad tím moc nepřemýšlel, bylo to tak nalajnované.
V roce 1990 mě přijali na hotelovku do Chrudimi, jenže mezitím přišla revoluce, změny, a já
se najednou neměl pro koho
učit, kde vykonávat praxi.
Takže když jsem nastupoval na
tu školu, nabídli mi příbuzný
obor, šel jsem se učit řezníkem.
A to mě možná utvrdilo, že
budu kuchařem, protože řezničina se mi pekelně nelíbila. Byl
jsem tak rozčarovaný, že jsem
měl co dělat, abych dokončil
první ročník. Nebyl jsem zrovna vzorný žák. Na škole jsem si
udělal ještě výuční list na
kuchaře. Pak jsem měl velké
štěstí, že v roce 1993 jsem
nastoupil v Hradci Králové do
restaurantu Grill Duran. To byl
nový projekt, kde pracovali
chapi, kteří se vrátili z Německa, dobrý šéf, kolektiv. Já nastoupil jako řezník, kuchař,
takže jsem dopoledne boural
maso, odpoledne otáčel žebra
na grilu. Postupně jsem se
dostával k vaření. Jsem přesvědčený, že první zaměstnání
vás hrozně ovlivní.
Znám spoustu kolegů
kuchařů, kteří dnes
radši dělají skladníky
či jezdí autem.
Pomáhal jste mamince v kuchyni?
Jasně. Mamka byla vyučená
cukrářka, ale když přišla do
jiného stavu s bratrem, přestala
to dělat na profesionální úrovni.
Tenkrát za komunistů, nevím,
jestli to bylo úplně legální, asi ne,
pekla doma dorty na svatby.
Pomáhal jsem, chvílemi to nenáviděl, býval to v bytě pekelný
smrad. Fungovalo to tak, že
někdo přišel, objednal dorty,
mamka sepsala suroviny, zkraje
týdne jí je navezli, pak se peklo,
zdobila, aby si všechno v pátek
v sobotu mohli odvést. Dřív se
dělaly svatby s patnácti i dvaceti
dorty různých tvarů. Bydleli jsme
v Jaroměři na náměstí, dole byla
prádelna s konstantní teplotou,
kde to mohla všechno mít.
Pamatujete si na svoje první jídlo,
které jste uvařil?
Tak to vůbec nevím.
Kdy jste se definitivě rozhodl,
že budete kuchař?
VAŘENÍ VÁS ODMĚNÍ, zpětná vazba se dostaví okamžitě, říká šéfkuchař.
Díky svojí profesi jste se dostal
do zahraničí. Kde všude jste
pobýval?
Do zahraničí jsem chtěl vždycky.
Když jsme poprvé v roce 1990
vyjeli do Vídně, říkal jsem si,
tady chci být. Líbily se mi drahé
motorky v ulicích, životní styl.
Mojí první štací po vyučení byl
Mnichov. Když jsem se pak asi
po roce a půl vrátil do Duranu,
už mě to tam nebavilo. Měl jsem
pocit, že se tam zastavil čas.
Toužil jsem po Praze. Jenže tady
všichni chtěli angličtinu, já uměl
jen německy, takže jsem kvůli
jazyku odletěl do Ameriky.
Smažil jsem hranolky, dopékal
kuřecí křídla. V roce 1998 jsem
se vrátil a dostal se do Hiltonu
jako šéfkuchař. Rád na to období
vzpomínám. Ale pálilo mě dobré
bydlo a poohlížel se po něčem
jiném. Chtěl jsem do Austrálie.
Vzal jsem katalog všech Hiltonů,
rozeslal snad 200 dopisů, ozvaly
se asi tři. Ale pohořelo to na tom,
že jsem nedostal vízum. Jednou
jsem narazil na inzerát, hledáme
kuchaře do Afriky. Schůzka proběhla, měsíc se nikdo neozval.
Když jsem byl na nemocenské
po operaci křečových žil, volali
mi, nabízíme Zanzibar, pětihvězdičkový hotel, ale vzhledem
k věku zástupce šéfkuchaře.
To jsem odmítnul. Nakonec mi
druhý den zavolali, že mě jako
šéfkuchaře berou. Bylo mi 23 let.
To byla obrovská zkušenost.