8
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / leden 2017
www.praha8.cz
Fórum
Jak dále
rozvíjet
spolupráci
s občany
a odborníky
při zlepšování
stavu
veřejného
prostoru
v Praze 8
Tento měsíc
se ptá:
ČSSD
V této rubrice
najdete názory
zástupců stran
zvolených
do Zastupitelstva
MČ Praha 8.
Každý měsíc postupně
jedna z nich vybere
otázku, na kterou
odpovídají i ostatní.
Jana Solomonová
radní
MČ Praha 8
za ANO
Jiří Janků
zastupitel
MČ Praha 8
za ODS
Pavel Schnirch
bývalý člen zrušené
Komise pro vnější
vztahy a turistický
ruch za TOP 09
hnutí ano
ods praha 8
top 09 praha 8
Navázat na to,
co se osvědčilo
Občané nesmějí
být hračkou
v rukách politiků
Veřejný prostore,
kde domov tvůj?
Naší dlouhodobou snahou je
zlepšit stav veřejného prostoru
nejen v oblasti životního
prostředí, kterou v dnešní době
lze brát jako samozřejmou, ale
také zintenzivnit pozitivní
užívání veřejného prostoru se
zaměřením na trávení volného
času.
Automatickou součástí tohoto
procesu je diskuse s občany,
kterou jsme tento rok rozšířili
například o tzv. participativní
rozpočet, kdy sami občané měli
možnost vybrat projekty, které
chtěli na Praze 8 realizovat.
Částka 10 milionů korun byla
rozdělena i na projekty, které
přímo souvisí s veřejným
prostorem. V letošním roce také
proběhlo mnoho revitalizací
parků a dalších zelených ploch
Prahy 8. Za zmínku také stojí, že
bytová družstva Prahy 8 mají
nově možnost si bezplatně vzít
do své správy předzahrádky
u svých domů. Praha 8 jim navíc
nabídne i poradenství, jak se
o tento prostor starat. Družstva
budou mít možnost požádat
o „dotaci na zvelebení veřejného
prostoru“, která byla v tomto
roce poprvé na Praze 8 občanům
nabídnuta.
Zdánlivě malou, ale přitom
pro vnímání obyvatel Prahy 8
příjemnou změnou jsou
pomalované objekty ve veřejném prostoru ve spolupráci se
street art umělci, kdy se dříve
nehezká místa stávají malou
galerií. Tento postup byl využit
také v pilotním projektu radní
Anny Kroutil, a to na dětském
hřišti Košinka, kde vandaly
poničené herní prvky byly
pomalovány uměleckými
graffiti, což se velmi líbí
především dětem, ale i dospělým. Odpočinkové a bezhlučné
zóny s možností posezení
v klidném a čistém prostředí
jsou důležité pro spokojenost
se stavem veřejného prostoru,
proto je naší snahou co nejvíce
se v této problematice
angažovat.
Komunikace radnice s lidmi není
nikdy dost a rozvoj spolupráce
často vede ke kvalitním finálním
rozhodnutím. Je nutné si názory
vyslechnout, respektovat je
a neutíkat před smysluplnými
argumenty.
Nicméně si položme dvě
otázky. Zaprvé, zda si vedení
radnice v případech, kdy se bojí
přijmout rozhodnutí, nedělá
diskusí s občany pouze alibi.
A za druhé, zda má vůbec dialog
s lidmi smysl, pokud je už
dopředu jasné, že se postoj
nezmění.
Třeba kauza autobusů
u Ládví. Tak dlouho rozvíjeli
spolupráci s občany, až jim pod
okny denně čoudí a burácejí
stovky autobusů mířící do
středních Čech. Přestože lidé
houfně vyjadřovali odpor, nic
tím nezměnili. Pouze ztráta času
a šaškárna. Dalším pěkným
příkladem je záměr vybudovat
na dnes tolik oblíbené louce
u Žernosecké ulice městský
park. I když petici proti tomuto
neskutečně předraženému
záměru podepsalo cirka sedm
stovek lidí, radní za ANO 2011
si s nimi měsíce hrají na kočku
a myš. A politici ohánějící se léta
mantrou o zapojení občanů do
veřejné diskuse pak na zastupitelstvu hlasují proti zařazení
této kauzy na program. Čistá
esence pokrytectví.
Co se týká odborníků, i tady si
dávejme velký pozor. Například
pan místostarosta Petr Vilgus to
umí s nejrůznějšími studiemi
a koncepty nevalné úrovně
pěkně roztočit. Zkrátka
z veřejného cecíku pro kamarády vždy něco ukápne. A že
z nesmyslných projektů, jako je
třeba „strategický plán udržitelného rozvoje do roku 2026“
(to není legrace), nemá občan
pražádný užitek? O ten přece
nejen této zelené partaji nikdy
nešlo.
Na položenou otázku asi
správnou odpověď neznám, ale
vím, že má cenu se poučit z chyb
jiných – a že jich současná
koalice ANO-ČSSD-(KSČM)-SZ
málo nedělá, vzpomeňme třeba
na dvojí vydání časopisu, ve
kterém teď tento článek čtete,
dvojí bydlení paní místostarostky Borhové, které zřejmě
předcházelo jejímu konci, atd.
Zeširoka vzato je zřejmé, že
podíl občanů na správě by měl
být dnes běžnou věcí, stejně jako
spolupráce s „odborníky“ (rýpal
by možná řekl nikým nevolenými), kteří by, nejen u problematiky veřejného prostoru, měli být
alespoň s hlasem poradním
k takovýmto tématům přizváni.
To by ale vedení radnice, které
sice z naší „obce“ dělá subjekt
fair trade, nesmělo svými kroky
jít proti principům fair administrative (férové administrativy,
kterou mají zakotvenu třeba
i v Keni, popř. JAR).
Jak jinak si totiž lze vysvětlit
fakt, že Rada nedávno zrušila
Komisi pro vnější vztahy
a turistický ruch, a sebrala tak
občanům, tedy občanské
společnosti, šanci spolupůsobit
na dění kolem sebe? V tomto
případě „jen“ v oblasti vnějších
vztahů a turistického ruchu, ale
kdo z nás ví, co bude „prostě
zrušeno“ příště?
Závěrem se omlouvám, že
jsem možná pojal veřejný
prostor v širším kontextu, než
mohl mít tazatel na mysli, přesto
mám za to, že mlčet, když je
omezováno právo veřejnosti do
„radničních věcí“ mluvit, na
místě není. Naopak by mělo být
normální upozornit na to, že tím,
za jehož chyby je nyní veřejnosti
de facto upírána možnost do
„veřejného prostoru“ zasahovat,
je zřejmě právě zmíněná osoba,
která neví, „kde domov můj“...