Strana 14
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA / LISTOPAD www.praha.cz
Rozhovor
Už dvacet let se občan Prahy Pavel
Barák zabývá neotřelým, zato velice
zajímavým koníčkem. Stal se nadšeným
pražským místopiscem. Navštívil na-
prostou většinu pražských ulic a po-
stupně je fotograficky také zdokumen-
toval. Zjistil například, že oficiální údaje
názvů ulic jsou plné nedostatků a chyb.
Svůj životní prostor by za nic
nevyměnil.
Pro příklad nesouladu značení pražských
adres nemusíme chodit daleko. Jen nedaleko
sídla radnice Prahy nedávno ještě byly pár
metrů od sebe dvě různé gramatické varian
-
ty označení jednoho náměstí (viz foto). Na
svém seznamu má asi ulic, v nichž není
žádná cedule. Označování ulic pochopitelně
podléhá vývoji, některé jsou ještě předváleč
-
né, řada chyb jde na vrub odlišnému pojetí
značení v čase. „Na Rašínově nábřeží byla
donedávna cedule Engelsovo nábřeží, občas
najdu ceduli se jménem Julia Fučíka, a tak
podobně,“ tvrdí nadšenec.
Skutečně jste prošel pěšky celou Prahu?
Ano. Ze zhruba ulic, kterých jsem se
dopočítal, mám vyfocenou ceduli z takřka
sedm a půl tisíce. Každý rok jich díky nové
výstavbě asi deset až dvacet přibude. Samot
-
ných cedulí může být třeba i dvacet tisíc.
Musíme počítat s tím, že na dlouhých ulicích,
jako je Plzeňská nebo Poděbradská, jich
může být dvacet i třicet. Dohromady mám
v archivu skoro deset tisíc fotografií cedulí
ulic. Svůj příběh jsem nejednou vyprávěl
v médiích, včetně pořadu Z metropole České
televize už před devíti lety a znovu loni nebo
letos v září v podcastu Projdi Prahu jinak
Terezy Molkové, který je dostupný na
serveru YouTube.
Jak váš ojedinělý nápad vznikl? Najed-
nou, anebo jste „sbíral“ názvy ulic
postupně aodhodlal se dokončit sbírku
až později?
Platí to druhé. Před šestnácti lety na
podzim jsem vyfotil první ceduli ulice – kon
-
krétně ulice Na Marně v Bubenči, pak dru-
hou, třetí… Později jsem začal fotit další
cedule, ale dlouho spíše tak „ad hoc“ namát
-
kově – bylo mi prakticky jedno, kde zrovna
jsem a co tam vyfotím. Posledních šest let,
a intenzivně zejména od prvního lockdownu
loni v březnu, jsem začal fotografovat cedule
plánovaně, systematicky a se snahou dostat
se na maximum možného, protože pro
-
cent je utopie. Spousta cedulí v ulicích vůbec
není, někde jsou názvy ulic v seznamu kata
-
stru a na mapě, ale developer je ještě nepo-
stavil, jinde je postaveno, ale cedule ještě
nejsou.
Jak dlouho žijete vPraze ajaký máte
vztah nejen khlavnímu městu, ale také
ke čtvrti, kde žijete (případně jste žil)?
V Praze žiji od narození, tedy od roku
. Nikdy jsem ani krátkodobě nežil jinde
a žít jinde ani nechci. Specificky mám nej
-
bližší vztah k Praze , kde jsem bydlel už
v Libni, Čimicích, Kobylisích, Bohnicích
a Troji. Chodil jsem zde na základní i střední
školu, žijeme zde rádi s manželkou, dětmi
a širší rodinou (sourozenci, prarodiče). Pra
-
ha je příjemné místo pro život.
Co považujete za největší problém
metropole?
Vidím totéž, co každý – kolabující doprava,
chátrající objekty, bezdomovci. Praha je největ
-
ší české město a má své specifické problémy.
Má ale také nezaměnitelný genius loci. Je to
oblíbené místo turistů z celého světa.
Vjaké ulici, případně části města se
cítíte dobře, anaopak která část podle
vás nepůsobí pozitivně?
Příjemné je mi procházet se na Kampě, na
Petříně, v Oboře Hvězda a specificky pokud
jde o Prahu , tak v mém „domovském“
Čimickém háji. Méně příjemně se cítím ve
velkých průmyslových oblastech – napadají
mě některé části Holešovic nebo Vysočan.
Co byste napsal do zahraničního bedekru
vztahujícího se kPraze?
Zdůraznil bych velké přírodní lokality,
vhodné k procházkám, aktivnímu odpočin
-
ku, hraní si s dětmi. Například Prokopské
údolí, Divoká a Tichá Šárka, Kunratický les,
Michelský les, Klánovický les či Obora
Hvězda.
(tk)
„SBĚRATEL“ PRAŽSKÝCH ULIC PAVEL BARÁK:
Mám vyfoceno přes sedm
tisíc cedulí, někde zcela chybí
NĚKTERÉ ULICE či prostranství často mívají různé gramatické varianty označení.
Vyfotit cedule ve sto procentech
ulic vPraze je utopie