34

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / srpen 2018 

www.praha8.cz

Historie

Nač by mohl vzpomínat Bradáč  u Karlova mostu?

Nebyla náhoda, že Prahu

ničila zdivočelá voda

nnZ nábřežní zdi mezi Mosteckou věží Karlova mostu a klášterem Křižovníků

s červenou hvězdou vyčnívá omšelý kamenný reliéf vousatého muže – Bradáče.

Nikdo nemůže přesně říci, jak je toto dílko staré a koho představuje.

Pod hlubokou vodou se ocitly

některé části Prahy 8 – Holešovice, Libeň a hlavně Karlín.

Právě tady došlo k hromadné

lidské tragédii: V noci ze 3. na

4. září se do rozbouřené řeky

vydali zákopníci (ženisté), aby

rozebrali velký pontonový

most, který předtím cvičně

postavili. Poblíž pražské

Invalidovny na vratké loďky

se zákopníky narazily zbytky

utrženého voru. Během pár

okamžiků se v chladné vodě

utopilo 20 bezbranných

mladých mužů. Jejich oběť

připomíná od roku 1891

čtyřmetrový pylon v Kaizlových sadech.

20. století bylo

milosrdné

Karlův most při povodni v roce 1890.

Většinou se uvádí, že Bradáč

původně zdobil Juditin most

postavený v létech 1158–1172.

Když most v roce 1272 poničila

povodeň, dostal se časem

Bradáč do sousedství nového

Karlova mostu. Tady sloužil

jako ukazatel, kam až vodní

živel dosáhl.

Pár autentických ukázek:

„R. 1445 – do nosu, r. 1481 – nechala místa suchého svrchu

hlavy, co byla pleš, r. 1515 –

k vousům, r. 1582 – až na voči…“

Každopádně platilo, že když

Vltava zatopila vousy, byl

nejvyšší čas k evakuaci Starého

Města. V roce 1886 byl k Bradáčovi připevněn oficiální vodočet

– kovová tyč s měřítkem. Od té

doby se mohla přesně měřit

vodní hladina.

Proč z Vyšehradu

zněla děla?

Jak příklady ukazují, dravý

vodní živel se metropoli nijak

nevyhýbal. Jen v období do

roku 1825 oficiální záznamy

registrují přes 60 mimořádných

povodní v Praze. Odbornice

Pavla Státníková upřesňuje:

„Jednou z povodněmi nejohroženějších oblastí bývalo území

dnešního Karlína, kde se při

řece dříve rozkládala jen malá

osada nazývaná Špitálsko,

a teprve na počátku 19. století

zde bylo založeno rozsáhlé

pražské předměstí.“

Připomeňme stručně velké

pohromy, kdy běsnící voda

zaútočila na obyvatele Prahy.

Koncem února 1784 s pomocí

ledu a dřeva podemlela šestý

pilíř na jižní straně Karlova

mostu. Zřítil se do Vltavy

– bohužel i s vojenskou strážnicí,

která na něm stála. Podle

dobových pramenů se utopili tři

vojáci, čtvrtý byl zasažen

trámem a zůstal ležet mrtvý na

troskách pilíře. Počty nebožtíků

ve zdivočelé Vltavě a přítocích,

zvláště když přišel zas krutý

mráz, se odhadovaly na stovky!

V březnu roku 1845 se

z Vyšehradu ozývaly ohlušující

rány z děl. Signalizovaly hrozbu

rozvodněné Vltavy. K tomu

sloužilo také pronikavé pískání.

Za noci se postižená místa

osvětlovala. Zpráva historika

Václava Krolmuse informovala,

že velká voda zatopila 946 pražských domů, 114 ulic a náměstí.

Porouchala Staroměstské

mlýny. Přispěly k tomu

i plovoucí kusy ledu. Staroměstský vodočet ukazoval 5,13 m

nad normál!

Kmotřička Smrt

se radovala

Nebezpečná přívalová povodeň,

kterou nelze předpovědět,

se nečekaně přiřítila koncem

května 1872. Mosty ohrožovaly

mj. klády, utržené lodě a další

připlavené předměty. Ještě

smutnější bylo, že ve Vltavě

plavalo mnoho mrtvol. Předtím

je utopila Berounka a další

přítoky.

Vltava řádila zase počátkem

září 1890. Pár pilířů Karlova

mostu se proměnilo v ruiny.

Samozřejmě se zlepšovalo

informování o blížícím se

divokém živlu. Telegrafické

zprávy o stavu vodní hladiny

na horní Vltavě a Malši, Vltavě,

Lužnici, Otavě, Radbúze, Úslavě,

Berounce, Malém Labi, Jizeře,

Ohři a na Labi od Mělníku

putovaly pravidelně na

c. k. místodržitelství. To je

distribuovalo dále. Starosta

Prahy byl průběžně seznamován se situací na řekách

rozhodujících pro hlavní město.

Jednalo se o Vltavu, Sázavu

a Berounku.

Tím Pražané měli několik

hodin čas, aby se připravili

na vodní příval, který ovšem

nedbal na různé písemné

instrukce.

Dvacáté století se do pražské

povodňové historie naštěstí

nijak výrazně nezapsalo.

Nemálo vody se přivalilo jen

15. března 1940 – přesně rok

poté, kdy do Prahy dorazili

v nevlídném počasí němečtí

okupanti. Záplava protrhla

Helmovský jez.

Největší tzv. letní dešťová

povodeň minulého století na

Vltavě se zrodila v důsledku

vytrvalých dešťů v období od

7. do 9. června 1954. Většímu

rozšíření zabránilo rozestavěné

vodní dílo Slapy. Bohužel se tak

zrodila mylná domněnka, že

dalšímu možnému řádění

vodního živlu zabrání tzv.

vltavská kaskáda. O tom se

dokonce učilo i ve škole! Co

na tom, že podobnou novou

pověru vyvracely počítačové

modely. Přesvědčivé byly

i exponáty výstavy o historii

pražských povodní, která se

v Muzeu hlavního města Prahy

uskutečnila na přelomu let

2001–2002.