14
OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / srpen 2018
www.praha8.cz
Rozhovor
Roman Neruda, IT vědec a muzikant:
Fungování mozku se dá
matematicky vyjádřit
nnPokud si vědce představujete jako nějaké suchary,
pak jste se ještě nepotkali
s Romanem Nerudou. Ten
se v Ústavu informatiky
Akademie věd ČR v Kobylisích věnuje výzkumu umělé
inteligence, přednáší na
Matematicko-fyzikální
fakultě UK a zároveň píše
texty, hraje na klávesy
a zpívá v alternativní
punk-rockové kapele Sdružení rodičů a přátel RoPy.
Začněme netradičně úryvkem
z jedné písničky: Když mi teda
nechceš dát, nemohla bys mi
aspoň pučit…
(smích) „Jé, vy jste na mě
vyhrabal hříchy mládí, to je
jedna ze starších písní Sdružení
rodičů a přátel RoPy.“
Jak se snoubí věda a rocková,
ve vašem případě punk-rocková
hudba?
„Velice dobře, ostatně mezi vědci
je spousta muzikantů. Nedávno
jsme hráli na festivalu akademických kapel A-fest v Brně…“
Co se hrálo? Mně u moravské
muziky automaticky naskočí
cimbál, husličky, Jiří Pavlica,
Vlasta Redl…
„Hrály se různé žánry, od folku
po Led Zeppelin… Hudba se dá
matematicky vyjádřit. Jeden
student na MFF napsal počítačový program, který se naučil hrát
klasickou hudbu, tak trochu jako
by ji složil Bach.“
Nechtěl jste být spíš muzikant
než vědec?
„Hudba je důležitou součástí
mého života. Měl jsem vždycky
rád literaturu, psal jsem texty
pro své kamarády a pak mi
někdo navrhnul, abych si je taky
sám zpíval. Tak vzniklo uskupení Sdružení rodičů a přátel RoPy.
Kapelou mého dospívání byl
např. Kraftwerk, jejich elektronická hudba a stylizace do
robotů mě hodně ovlivnila.“
To jsme někde v polovině 80. let, že?
„Dospíval jsem v dobré době,
počítače se najednou zmenšily
a z počítačových sálů s děrnými
štítky se přestěhovaly na stůl…
Takže do mých úvah čím se živit
vstoupila ryze praktická úvaha.
Řekl jsem si, že můžu být buď
dobrý spisovatel a špatný
programátor, anebo dobrý
programátor a psaní mít jako
hobby. A zvolil jsem programátorskou cestu. Coby kluk z Ústí
nad Labem jsem se dostal na
Matfyz do Prahy a tím vlastně
také začalo moje spojení
s Prahou 8.“
Jak to?
„Matematicko-fyzikální fakulta
měla tehdy koleje v Troji, ale my
jsme si s kamarádem brzy pronajali v Bohnicích byt. Pak jsem se
s přítelkyní, ze které se stala
manželka, sice různě stěhovali,
ale na bohnických a čimických
adresách jsme bydleli snad 10 let.
A byť nyní bydlíme jinde, já
dodnes v Kobylisích v Ústavu
informatiky pracuji.“
Jaký byl váš tehdejší studentský
život, když jste zrovna nestudoval? Hospůdky?
„Měli jsme s kapelou zkušebnu
v jednom čimickém skladu,
chodili jsme Na Vyhlídku, kde
koncertovali (a pili) Paleček
a Janík, nebo na Vlachovku, tam
zase kraloval Pepíček Zíma, nebo
k Hoffmanům…“
Dnes patříte ve svém vědeckém
oboru k uznávaným kapacitám.
Jak byste laikům přiblížil svět
informačních technologií?
„Informatika je poměrně mladý
obor. Velmi zjednodušeně,
jedním z jeho zakladatelů byl
vlastně první hacker na světě
– britský profesor Alan Turing,
který za 2. světové války dokázal
nabourat německý šifrovací
stroj Enigma a rozluštit jeho klíč.
V polovině 20. století začaly
vznikat první stroje, které
nefungovaly jen jako kalkulačka,
ale daly se skutečně naprogramovat, a tehdy se také od
matematiky oddělila informatika jako teoretická disciplína.
A už v polovině 50. let lidé začali
přemýšlet o tom, jestli počítače
někdy dokážou víc než jen to,
co jim zadá programátor –
o umělé inteligenci.“
O umělé inteligenci uvažovali
nejdřív spisovatelé sci-fi…
„Ano, známe to například už od
Čapka, literatura v tomto vždy
výzkum předbíhá. Ale ono se to
velice rychle přelilo do skutečné
vědy, začali vznikat první
neforemní roboti osazení čidly
a řízení počítačovými programy,
které umožňovaly takové
‚pračce‘ jezdit po místnosti
a při tom do ničeho nenabourat.
A dnes se autonomní auta blíží
okamžiku, kdy se budou sériově
vyrábět.“
Bude pak na silnici bezpečněji?
„Pokud by jezdila jen auta bez
řidičů, tak určitě. Autonomní
auta nebudou porušovat
dopravní předpisy, navíc budou
mezi sebou komunikovat, uvidí
se i za rohem, kam člověk nemá
šanci dohlédnout, reagují
mnohem rychleji. Je ovšem
pořád spousta věcí k doladění.“
A může to doladit sama umělá
inteligence? Dnes přece jsou
programy, které učí samy sebe.
„Umělá inteligence zatím není
na myslící úrovni srovnatelné
s lidskou inteligencí, a kdo ví,
zda někdy bude. Programy se
dnes mohou učit, ale vždy jen
řešit jeden omezený problém,
který jim člověk dobře definuje.“
Roman Neruda jako zpěvák v kapele Sdružení rodičů a přátel RoPy...
Už dnes se ale vedou debaty
například v oblasti autorského
práva, kdy je to „něco“, co vytvoří
samoučící se program, ještě
produktem programátora, a kdy je
autorem už sám program, stroj.
„Je dobře, že takové úvahy
probíhají, ale myslím, že bude
ještě nějakou dobu trvat, než
budou programy takto autonomní. Programy se musí naučit
řešit věci, nad kterými my se
vůbec nezamýšlíme. Vrátím se