14

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / srpen 2018 

www.praha8.cz

Rozhovor

Roman Neruda, IT vědec a muzikant:

Fungování mozku se dá

matematicky vyjádřit

nnPokud si vědce představujete jako nějaké suchary,

pak jste se ještě nepotkali

s Romanem Nerudou. Ten

se v Ústavu informatiky

Akademie věd ČR v Kobylisích věnuje výzkumu umělé

inteligence, přednáší na

Matematicko-fyzikální

fakultě UK a zároveň píše

texty, hraje na klávesy

a zpívá v alternativní

punk-rockové kapele Sdružení rodičů a přátel RoPy.

Začněme netradičně úryvkem

z jedné písničky: Když mi teda

nechceš dát, nemohla bys mi

aspoň pučit…

(smích) „Jé, vy jste na mě

vyhrabal hříchy mládí, to je

jedna ze starších písní Sdružení

rodičů a přátel RoPy.“

Jak se snoubí věda a rocková,

ve vašem případě punk-rocková

hudba?

„Velice dobře, ostatně mezi vědci

je spousta muzikantů. Nedávno

jsme hráli na festivalu akademických kapel A-fest v Brně…“

Co se hrálo? Mně u moravské

muziky automaticky naskočí

cimbál, husličky, Jiří Pavlica,

Vlasta Redl…

„Hrály se různé žánry, od folku

po Led Zeppelin… Hudba se dá

matematicky vyjádřit. Jeden

student na MFF napsal počítačový program, který se naučil hrát

klasickou hudbu, tak trochu jako

by ji složil Bach.“

Nechtěl jste být spíš muzikant

než vědec?

„Hudba je důležitou součástí

mého života. Měl jsem vždycky

rád literaturu, psal jsem texty

pro své kamarády a pak mi

někdo navrhnul, abych si je taky

sám zpíval. Tak vzniklo uskupení Sdružení rodičů a přátel RoPy.

Kapelou mého dospívání byl

např. Kraftwerk, jejich elektronická hudba a stylizace do

robotů mě hodně ovlivnila.“

To jsme někde v polovině 80. let, že?

„Dospíval jsem v dobré době,

počítače se najednou zmenšily

a z počítačových sálů s děrnými

štítky se přestěhovaly na stůl…

Takže do mých úvah čím se živit

vstoupila ryze praktická úvaha.

Řekl jsem si, že můžu být buď

dobrý spisovatel a špatný

programátor, anebo dobrý

programátor a psaní mít jako

hobby. A zvolil jsem programátorskou cestu. Coby kluk z Ústí

nad Labem jsem se dostal na

Matfyz do Prahy a tím vlastně

také začalo moje spojení

s Prahou 8.“

Jak to?

„Matematicko-fyzikální fakulta

měla tehdy koleje v Troji, ale my

jsme si s kamarádem brzy pronajali v Bohnicích byt. Pak jsem se

s přítelkyní, ze které se stala

manželka, sice různě stěhovali,

ale na bohnických a čimických

adresách jsme bydleli snad 10 let.

A byť nyní bydlíme jinde, já

dodnes v Kobylisích v Ústavu

informatiky pracuji.“

Jaký byl váš tehdejší studentský

život, když jste zrovna nestudoval? Hospůdky?

„Měli jsme s kapelou zkušebnu

v jednom čimickém skladu,

chodili jsme Na Vyhlídku, kde

koncertovali (a pili) Paleček

a Janík, nebo na Vlachovku, tam

zase kraloval Pepíček Zíma, nebo

k Hoffmanům…“

Dnes patříte ve svém vědeckém

oboru k uznávaným kapacitám.

Jak byste laikům přiblížil svět

informačních technologií?

„Informatika je poměrně mladý

obor. Velmi zjednodušeně,

jedním z jeho zakladatelů byl

vlastně první hacker na světě

– britský profesor Alan Turing,

který za 2. světové války dokázal

nabourat německý šifrovací

stroj Enigma a rozluštit jeho klíč.

V polovině 20. století začaly

vznikat první stroje, které

nefungovaly jen jako kalkulačka,

ale daly se skutečně naprogramovat, a tehdy se také od

matematiky oddělila informatika jako teoretická disciplína.

A už v polovině 50. let lidé začali

přemýšlet o tom, jestli počítače

někdy dokážou víc než jen to,

co jim zadá programátor –

o umělé inteligenci.“

O umělé inteligenci uvažovali

nejdřív spisovatelé sci-fi…

„Ano, známe to například už od

Čapka, literatura v tomto vždy

výzkum předbíhá. Ale ono se to

velice rychle přelilo do skutečné

vědy, začali vznikat první

neforemní roboti osazení čidly

a řízení počítačovými programy,

které umožňovaly takové

‚pračce‘ jezdit po místnosti

a při tom do ničeho nenabourat.

A dnes se autonomní auta blíží

okamžiku, kdy se budou sériově

vyrábět.“

Bude pak na silnici bezpečněji?

„Pokud by jezdila jen auta bez

řidičů, tak určitě. Autonomní

auta nebudou porušovat

dopravní předpisy, navíc budou

mezi sebou komunikovat, uvidí

se i za rohem, kam člověk nemá

šanci dohlédnout, reagují

mnohem rychleji. Je ovšem

pořád spousta věcí k doladění.“

A může to doladit sama umělá

inteligence? Dnes přece jsou

programy, které učí samy sebe.

„Umělá inteligence zatím není

na myslící úrovni srovnatelné

s lidskou inteligencí, a kdo ví,

zda někdy bude. Programy se

dnes mohou učit, ale vždy jen

řešit jeden omezený problém,

který jim člověk dobře definuje.“

Roman Neruda jako zpěvák v kapele Sdružení rodičů a přátel RoPy...

Už dnes se ale vedou debaty

například v oblasti autorského

práva, kdy je to „něco“, co vytvoří

samoučící se program, ještě

produktem programátora, a kdy je

autorem už sám program, stroj.

„Je dobře, že takové úvahy

probíhají, ale myslím, že bude

ještě nějakou dobu trvat, než

budou programy takto autonomní. Programy se musí naučit

řešit věci, nad kterými my se

vůbec nezamýšlíme. Vrátím se