říjen 2015
www.praha8.cz
MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8
19
KULTURA
RADAN DOLEJŠ, ZPĚVÁK A KYTARISTA SKUPINY PATROLA-ŠLAPETO
Na Libeň nedám dopustit
Na nádvoří Libeňského zámku zní
staropražské písničky. Uprostřed
kapely Patrola-Šlapeto se zpod slaměného klobouku usmívá Radan
Dolejš (1964), vůdčí duch kapely.
Rodák z Děčína, který středoškolské znalosti nabíral v Ústí nad Labem a vysokoškolské v Praze, je už
více než dvacet let spojen Prahou 8
– a to nejen písničkami, jako je slavný Libeňský plynojem.
Snažím se být pořád zvědavým klukem, který se rád něco nového učí.
Těkání mezi těmi všemi profesemi
mi to umožňuje a pořád objevuji
nové světy. Práce režiséra mě odnaučila psát kraviny do scénářů,
a jako režisér mám pochopení pro
muzikanty, kteří čekají třeba pět
šest hodin na natáčení, než na ně
na Country rádiu „Dostaveníčko
s první republikou“. Mimochodem
poslouchejte, každý poslední pátek
v měsíci od 19:00 do 20:00 hodin.
Jak se to stane, že kluka ze severu Čech osloví staropražské
písničky natolik, že už je čtvrtstoletí zpívá na koncertech?
Jak se vám hrálo a zpívalo na
Městských slavnostech, věnovaných připojení Libně ku Praze?
Krásně. Je radost hrát pro tak milé
a pozorné publikum, k tomu šlapající organizace celé akce a perfektní
zázemí, rádi jsme přidávali a moc
rádi se vrátíme. Jak říkám, smekám
svůj pověstný slamák.
Kdysi jste se vyjádřil, že jste
jako každý správný Pražák čistokrevná náplava. O Praze zpíváte. Jaký vy osobně máte vztah
k Praze, případně k Praze 8?
Velmi osobní. Koncem roku 1993
jsem se zamiloval do jedné půvabné
„libeňské“ obyvatelky, posléze se
k ní do Braunerovy ulice nastěhoval
a v červenci 1994 ji pojal za choť
právě na Libeňském zámečku.
Vzhledem k tomu, že naše manželství vydrželo dodnes, byl to šťastný
krok a na Libeň tak nedám dopustit.
Jednou z vašich „klasických“
písniček je Libeňský plynojem,
kterou jste zahráli i na vernisáži výstavy věnované plynojemu,
která nyní probíhá v tzv. „Bílém
domě“. Existují ještě další písně,
které lze takto přesně lokalizovat na Prahu 8?
Tři jsou zásadní: Libeňský plynojem, Na Vlachovce a Pod Libeňským mostem. Dvě už hrajeme a tu
třetí chystáme na naše nové CD
v roce 2016.
Jste zpěvák, kytarista, dramaturg, režisér, scénárista, manažer…
Za co se považujete především?
Radan Dolejš na nádvoří Libeňského zámku. Foto: Miloš Skácel
dojde řada, protože se třeba řeší
kostýmy, světla či choreografie
hlavních hvězd pořadu.
Jste v jednom kole. Kde a jak
dobíjíte baterky? Máte nějaké
oblíbené místo v Praze 8?
Baterky dobíjím ponejvíc na pódiu
díky energii, kterou nám posílají diváci. A oblíbené místo v Praze 8?
Jednoznačně vše kolem Rokytky.
Chystáme o tom s naším akordeonistou a kapelníkem Karlem Hozou
veselé scénky do našeho měsíčníku
To se jednou takhle poměrně mladý kluk ocitne na pověstné „Ježkárně“, třídního má Jiřího Suchého,
učí ho Zdeněk Borovec, dramaturgii legendární Otakar Roubínek
a vzhledem k tomu, že ho ten den
přijali také na historii a češtinu na
FF UK, má za profesory Otto Urbana, Josefa Petráně, Roberta Kvačka... Dlouho bych ještě musel vyjmenovávat své skvělé učitele... Ten
den, kdy jsem se dozvěděl, že mě
přijali na obě školy, byl pátek a na
Střeláku byla Divadelní pouť. Slavil
jsem to tam s kamarády až do neděle. A tam mi ty staropražské písničky vklouzly do krve spolu s vínem
a neuvěřitelnou pohodou, která
tam panovala.
Skupina Patrola-Šlapeto – jak
to vše vlastně začalo?
Jednou jsem šel na zkoušku Šlapeta, a když jsem odcházel ze zkoušky, odcházel jsem i z kapely. Zavolal jsem Karlu Hozovi, jestli by
neměl chuť pokračovat v tom, co
jsem měl pro Šlapeto vymyšleného
do budoucna, a vidíte, jsme spolu
15 let. Šlapeto se v roce 2005 rozpadlo úplně a Oťas Litomiský se
k nám vrátil. Točíme nové desky,
píšeme nové programy, zkoušíme
kabaret pro Country rádio i „Oživlé
obrazy staré Prahy“ pro divadlo Semafor, kam jsme se v roce 2010
zase vrátili a modlíme se, aby nám
to takhle vydrželo co nejdéle.
Základem repertoáru skupiny
Patrola-Šlapeto jsou písničky Karla Hašlera, v roce 2004 jste se podílel na galavečeru věnovaném
jeho 125. výročí narození. V čem
to je, že jsou „hašlerky“ i dnes
tak populární?
Rané písničky Karla Hašlera jsou
neuvěřitelně zvukomalebné, melodické a poetické, pozdější tvorba je
ještě víc lidová a hitová. Karel Hašler to se svým publikem zkrátka
uměl. Pokud nebudou žádné komplikace, měl by ještě letos spatřit
světlo světa dvousvazkový zpěvník
Karla Hašlera, kde se jeho písničková tvorba představí v celé své kráse.
A měli jsme zase kliku na dobrý
tým: parta kolem vydavatelství
G+W z Chebu, Radim Linhart, Gabriel Goessel, Přemysl Rut, Gustav
Oplustil a moje maličkost. V těchto
dnech dopisuji doslov na téma „Legenda Karel Hašler“.
Vladimír Slabý
Celý rozhovor na:
www.praha8.cz