OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ČERVEN 2016
Petr Vilím
zastupitel
MČ Praha 8
za KSČM
Karel Šašek
radní
MČ Praha 8
za ČSSD
ČSSD
KSČM
Samozřejmě
Umělecká díla
do ulic? Jak která!
Veřejný prostor potřebuje
kultivovat. Nejen výtvarnými
realizacemi, ale i osazením
vkusných a trvanlivých odpočinkových prvků, údržbou parkových ploch či fontán. Neradi
bychom ale zaplevelili veřejný
prostor „vetřelci“ – díly sice
módně „exkluzivními“, v artistních časopisech od kamarádů
vychvalovanými, ale lidem, kteří
je platí a kteří kolem nich denně
chodí, nesrozumitelnými.
Veřejné konzultace s občany jsou
podmínkou. Chceme umělecká
díla citlivě začleněná do
architektury v místech, kde
vyniknou a trvale zkrášlí veřejný
prostor. Nejen sochy, ale i reliéfy
a nástěnné mozaiky, malby či
autorská díla užitná – autorské
lavičky do parků, veřejná pítka,
herní prvky, parková osvětlovací
tělesa či tak obyčejné prvky
městského mobiliáře jako
patníky.
Tato Rada Prahy 8 by ráda
zapojila také soukromé investory staveb, které zasahují do
veřejného prostoru. Díla chce
získávat i v rámci veřejných
soutěží či sympozií, při kterých
autorům uhradí režii realizace,
jako formu podpory mladých
autorů či studentů uměleckých
škol po dohodě s jejich pedagogy.
Před desítkami let přece byla
spolupráce uměleckých škol
a radnic běžná.
Ve veřejném prostoru Prahy 8
se už nyní nachází řada realistických i abstraktních děl mnohdy
renomovaných autorů. Jsou
svědectvím doby a umístění si
už obhájila. Je třeba je často jen
očistit či restaurovat, upravit
okolí, udržovat je a hlídat před
vandaly. Například Kamenný
otisk letu ptáka Josefa Klimeše
před ZŠ Svídnická v Bohnicích
by si zasloužil upravit okolí,
stejně jako Srdce Aleše Vašíčka
v atriu Polikliniky Lovosická.
Pandemie Josefíny Jonášové,
vytvořená za přispění rozpočtu
MČ Praha 8, vydržela v podchodu na Ládví bez úhony jen pár
měsíců, pak na ni zaútočili
sprejeři. Je tedy dobré napomoci
nejen novému, ale i zajistit péči
tomu umění, které už je
vytvořeno.
Pokud se jedná o umělecká díla,
která by měla nepomíjivou
uměleckou hodnotu, tak určitě
ano. Městská část by však měla
mít rozhodující slovo, jaké dílo
a kam bude umístněno. Mohlo
by se stát, že Prahu 8 zaplaví díla
pochybné kvality. Jedno
podobné – kráva – stojí ve
Voctářově ulici. Dodnes člověk
pochybuje, zda se nejedná
o reklamu na blízkou masnu.
Své bude chtít k věci jistě říci
i magistrát, pokud se bude
jednat o umístění trojrozměrných výtvorů na pozemcích hl.
města, byť v lokalitě osmičky.
Rovněž může být, že výtvory
narazí na odpor občanů a stanou
se terčem vandalů.
V současnosti existuje
dostatek mladých umělců
včetně studentů uměleckých
škol, kterým by se měla dát
první příležitost k vyjádření
svého uměleckého vidění na
veřejnosti. V případě instalace
by bylo možné u takovýchto děl
předem uspořádat besedu
s autorem, který by občanům
vysvětlil svůj umělecký záměr.
Jednoduše proto, že běžná díla
našich současných výtvarníků
bývají pro většinu lidí často
zahalena rouškou domněnek
a záhad.
Každé umění se časem
okouká. Proto by bylo vhodné
znát předem záměr magistrátu,
zda by se jednalo o umístnění na
dobu určitou, nebo instalaci
trvalou.
Přidat na území Prahy 8
umělecké skulptury je třeba
zvážit. Takováto díla, která již
v obvodu máme, bývají často
neudržovaná, poškozená a slouží
i k hrátkám dětí. Bude se
o exponáty starat Praha 8 za své
peníze, nebo náklady na údržbu
či opravu bude platit hl. město?
Rovněž stojí za uváženou, zda na
veřejná prostranství umístnit
sochy s politickým podtextem.
Všichni si pamatujeme, jak
některé dřívější sochy a sousoší
dopadly, když narazily na
odhodlané obrazoborce.
www.praha8.cz
Tomáš Němeček
zastupitel
MČ Praha 8
za Osmička sobě –
KDU-ČSL a nezávislí
OSMIČKA SOBĚ
(KDU-ČSL
A NEZÁVISLÍ)
Budou-li od Róny
nebo Jonášové…
Podle toho jakých. Mohou být
sochy, které neoslovují nikoho;
ani ptactvo. Takové máme na
sídlišti Sokolníky v Kobylisích:
Jestli se naopak něco povedlo,
bylo to vymalování podchodu
na Ládví (kredit patří zastupitelce Vlaďce Vojtíškové i radním,
které přesvědčila k uvolnění
peněz). Z Pandemie od sochařky
Josefiny Jonášové mám dobrou
náladu, kdykoli tudy jdu:
Pokud to myslíte s uměním
vážně, oslovme cíleně Jaroslava
Rónu (každý zná jeho půvabně
děsivého Franze Ka u v Praze 1) nebo právě Jonášovou
(socha Antikoncept). Pak může
výsledek stát za to.
9
Hana Matoušová
zastupitelka
MČ Praha 8
za Stranu zelených
STRANA
ZELENÝCH
Prosazujeme
procento na umění
Zelení prosazují myšlenku tzv.
procenta na umění, kdy 1 %
procento rozpočtu veřejných staveb je věnováno na výtvarné
realizace, které budoucí
architekturu dotvoří; může jít
o sochu, mozaiku či světelnou
instalaci. Tento koncept běžně
funguje v západní Evropě
a severoamerických městech
a fungoval dobře i u nás.
My bychom rádi, aby se Praha
k této praxi vrátila.
Princip procenta na umění byl
v Československu v platnosti
v 70. a 80. letech a v té době
vzniklo velké množství soch,
pomníků či mozaik. Vzhledem
k politickému uspořádání šlo
většinou o díla poplatná době,
ale vznikaly i sochy od zajímavých autorů, kteří se realizovali
zejména v nepolitických
tématech rodiny, přírody, sportu,
abstrakci či originálních
dětských hřištích. Na sídlištích
Ládví a Invalidovna je k vidění
nejvíce uměleckých děl vzniklých díky tomuto zákonu.
V 90. letech se od tohoto
konceptu upustilo a počet
uměleckých realizací v Praze
rapidně klesl; navíc řada děl
vytvořených před rokem 1989
(i těch nepolitických od uznávaných autorů) byla zničena. Jako
zelení bychom rádi tento trend
otočili a naopak počet děl ve
veřejném prostoru navýšili a
procento na umění stanovili do
vyhlášky. Např. podle francouzského modelu, kdy díla vybírá
komise sestavená z architekta
stavby, zadavatele a volených odborníků z oblasti vizuálního
umění.
V Praze 8 vznikly v minulém
roce dva zajímavé počiny.
Prvním jsou pandy v podchodu
Ládví od místní rodačky
Josefíny Jonášové. Druhým
počinem byla soutěž o návrh
grafického zpracování fasád čtyř
domů na Praze 8.