8

OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ČERVEN 2016

www.praha8.cz

Fórum

Tomáš Mrázek

Alena Borhyová

Souhlasíte

zastupitel

místostarostka

MČ Praha 8

MČ Praha 8

s umísťováním

za ODS

za ANO

uměleckých

ODS PRAHA 8

HNUTÍ ANO

děl do

Tak určitě!

Jednoznačně ano

veřejného

Umění může trvale i dočasně

Protože občany Prahy 8 vůbec

prostoru

zkrášlit veřejný prostor

netrápí všudypřítomný

nejrůznějšími autorskými díly, ať nepořádek, rozbité silnice

Prahy 8

už jsou to tradiční sochy,

a chodníky, chátrající městská

nástěnné mozaiky nebo

budova na Palmovce, tisíce

z rozpočtu

nejnovější graffiti a street art,

čoudících autobusů na Ládví,

který je a bude konfliktní, ale

bezdomovci u stanic metra,

hl. m. Prahy

nemusí být nutně destruktivní.

zdemolované lavičky. Nemluvě

TENTO MĚSÍC

SE PTÁ:

ČSSD

V této rubrice

najdete názory

zástupců stran

zvolených

do Zastupitelstva

MČ Praha 8.

Každý měsíc postupně

jedna z nich vybere

otázku, na kterou

odpovídají i ostatní.

Public art, čili veřejné umění, je

samostatným uměleckým

žánrem, který se rozvíjí a který

najdeme dnes již všude na světě.

Jeho základním rysem je, že

umělecké poselství je adresováno nejširší veřejnosti. Umělec,

který vytváří tato díla, je

neadresuje jen určité skupině,

která je cíleně vyhledává, ale

všem.

A právě veřejnost by měla být

přizvána k diskusi o tom, jaká

umělecká díla a kde budou

instalována ať už na dobu

určitou, nebo nastálo. Chceme

umělecká díla citlivě začleněná

do veřejného prostoru, díla

s určitou uměleckou hodnotou,

díla vypovídající a připomínající

události a dějiny naší MČ jako

odkaz dalším generacím. Jako

příklad propojení historie

a moderních výrazových

prostředků může sloužit tzv.

Hrabalova zeď.

Odbor kultury spolu s komisí

pro kulturu a volný čas na

základě podnětu občanů

i některých zastupitelů vydal minulý rok výzvu, že hledá nová

místa pro umístění uměleckých

děl ve veřejném prostoru. A my

bychom chtěli oslovit především

mladé umělce, sochaře, výtvarníky, malíře a streetartisty, aby se

zapojili do veřejných soutěží.

Zájem veřejnosti předčil naše

očekávání, bylo navrženo

25 míst pro umístění uměleckých děl a potvrdilo nám to

domněnku, že umělecká díla

budou na Praze 8 ve veřejném

prostoru vítána.

Zatím nevíme, jaká umělecká

díla budou podporována a jaká

budou pravidla magistrátu při

rozdělování poměrně velké

finanční roční částky, která má

být na tuto problematiku

určena. Každopádně jsme

za tento krok rádi.

o místostarostovi/poslanci/

trafikantovi Matěji Fichtnerovi

(ANO, budu se mít líp), pod jehož

vedením „vzkvétá“ osmičkové

školství…

Také se, milí spoluobčané,

každodenně zabýváte umísťováním uměleckých děl ve veřejném

prostoru z rozpočtu hl. m.

Prahy?

Tomáš Tatranský

zastupitel

MČ Praha 8

za TOP 09

TOP 09 PRAHA 8

Umělecká díla

mají posilovat

naši identitu

Umělecká díla jistě mohou

zušlechťovat veřejný prostor,

o tom nemá smysl se přít.

Jakkoli je dle mého názoru

záměr staronové magistrátní

koalice vyčlenit na realizace

uměleckých děl ve veřejném

prostoru zhruba 200 milionů

korun ročně poněkud megalomanský, rád bych využil tohoto

prostoru ke konstruktivním

návrhům.

Jsem přesvědčen o tom, že

umění financované z veřejných

rozpočtů by mělo sloužit

především k posilování naší

kulturní a civilizační identity,

a to mimo jiné připomínáním

významných postav a událostí

našich dějin.

Pokud jde o Prahu 8, v Karlíně

by bylo záhodno vzdát hold jeho

významné industriální minulosti, a to zejména dílu „českého

Edisona“ Františka Křižíka, který

zde vybudoval svoji továrnu, jež

sehrála klíčovou roli při

elektrifikaci českých zemí.

Kreativita našich předků je

nepochybně důležitou hodnotou

a inspirací i pro nás.

V zanedbané oblasti Palmovky se nachází zasypaný Starý

židovský hřbitov z 16. století,

který byl nemilosrdně zlikvidován v roce 1965 v rámci

komunistické akce „Za Prahu

krásnější“. Vhodné umělecké dílo

by mohlo připomenout tuto

pozapomenutou část dějin

Libně, která byla domovem

židovské komunity.

Umělecké ztvárnění by si

zasloužil též fakt, že na Ďáblickém hřbitově nalezly v letech

1950–2014 v hromadném hrobě

spočinutí ostatky faráře Josefa

Toufara, kterého brutálně

umučili komunisté. Krev tohoto

mučedníka je sama o sobě

svědectvím o zrůdnosti

komunistického režimu,

nicméně přimlouvám se za to,

aby tuto tragickou kapitolu naší

nedávné historie zpřítomnil

umělecky hodnotný památník.