OSMIČKA / MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / KVĚTEN 2021
Radomír Nepil
zastupitel
MČ Praha 8
www.praha8.cz
Roman Faltýn
člen TOP 09 Praha 8
Petr Vilgus
zastupitel
MČ Praha 8
ANO
TOP 09 A STAN
ZELENÍ
Teoreticky ano,
prakticky však ne
Praha je
připravena,
ale možnosti
ke zlepšení tu
stále jsou
Zelení:
Mimořádným
situacím je třeba
předcházet
Pojďme si nejdříve vysvětlit, co
všechno je vlastně termínem
„krizové řízení“ myšleno. Definice nám říká, že krizové řízení je
souhrn řídících činností zaměřených na analýzu a vyhodnocení
bezpečnostních rizik a plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných
v souvislosti s přípravou na
krizové situace a jejich řešením,
nebo ochranou kritické
infrastruktury.
V praxi to znamená připravenost hlavního města Prahy na
mimořádné události nebo krizové situace, které mohou vzniknout na jejím území. Tyto události mohou vzniknout buď
působením přírodních vlivů
(například povodně, sněhové
kalamity, rozsáhlé požáry) nebo
působením člověka (například
terorismus, narušení dodávek
pitné vody, elektřiny, plynu,
provozní havárie). Praha má již
z minulých let pro jednotlivé
mimořádné nebo krizové situace
zpracované dílčí typové plány
– ten nejznámější donedávna byl
„typový plán pro povodně velkého rozsahu“. Takže „papírově“
jsme připraveni dobře.
Co se týče praktické připravenosti na další krizové situace je
na tom Praha dost bídně – snad
krom povodní (na které se Praha
v minulých letech stihla připravit a probíhá i pravidelné cvičení) se Praha ve všem spoléhá na
stát a tváří se, jako by se jí další
krizové situace jako třeba narušení dodávek elektrické energie
(blackout), narušení dodávek,
vody, tepla, různé technologické
havárie netýkaly. Připravenost
na řešení takzvaného blackoutu
je téměř nulová a Praha bohužel
v tomto směru ani nic významného nepodniká.
Praha má zpracované plány
krizového řízení mimořádných
situací. Ale stěží lze prohlásit, že
je připravená na vše. Přes rok
probíhající pandemie koronaviru ji zaskočila, stejně jako celý
svět. A není se čemu divit. Krize
podobného charakteru a rozsahu nás nikdy nepotkala. Proto
stejně důležité jako teoretická
připravenost na všemožné
varianty situací je schopnost
pružně a efektivně reagovat na
jejich vývoj. A případné chyby si
umět přiznat a poučit se z nich.
Podobně jako po tisícileté vodě
v roce 2002. Praha začala budovat montované bariéry a sestavovat protipovodňové plány.
Další povodně v roce 2013 tak již
tehdejší primátor Hudeček
zvládl lépe a škody byly menší.
Nejenom celá Praha se připravuje na krize. I v Praze 8 máme
vlastní krizový štáb. Máme
vlastní krizové plány, které se
uplatňují i nyní. Vedení radnice
se snaží pomáhat svým občanům
zvládat nelehkou situaci, která je
pro ně, díky častým a leckdy
i chaotickým změnám ze strany
vlády, obtížně řešitelná. Postupně
tak například mohli naši obyvatelé od radnice získat zdarma
tehdy nedostatkovou dezinfekci
a respirátory.
Cesta z krize vede přes očkování. To bohužel probíhá pomalu.
Zatím nedošlo k proočkování
všech rizikových skupin. Je
nutné zrychlit tempo očkování,
proto se radnice Prahy 8 aktivně
podílí na vzniku nového vysokokapacitního očkovacího centra,
které by mělo na našem území
vzniknout a sloužit všem
Pražanům.
Neustále je tedy co zlepšovat,
abychom další krize zvládli zase
lépe.
Jak v čem, jak kde a jak kdo.
Například v oblasti boje s následky povodní magistrát i městské části udělaly hodně a od
roku 2002 a 2013 jsme se posunuli k větší profesionalitě. Vznikly protipovodňové zábrany,
rozšiřuje se hlásný systém na
Vltavě i na menších tocích,
existují „mluvící sirény“. Blíží se
však nová rizika v důsledku
klimatické změny – např. hromadné odumírání jehličnatých
lesů, extrémní výkyvy počasí
nebo nedostatek pitné vody.
Co by město mělo dělat lépe?
1. Město by mělo více mluvit
s městskými částmi, které jsou
blíže občanům a jejich problémům. Součástí toho by měla být
i častější cvičení prověřující
spolupráci všech složek.
2. Město by se mělo pokusit
opravit rozklížené vztahy se
státem. V atmosféře sporů
a podezírání jde těžko
spolupracovat.
3. Praha dost trpí na zmatené
administrativní dělení. Praha je
městem i krajem zároveň, je
rozdělena na 10 městských
obvodů a na 57 samosprávných
městských částí, ze kterých se
ještě vyděluje 22 tzv. číslovaných
částí s vyššími pravomocemi.
Město by potřebovalo reformovat své dělení, aby bylo přehlednější pro občany i správu. Šmahem by šlo škrtnut 10 obvodů,
které jsou sice na každé ceduli
s názvem ulice, fakticky ale
ničemu neslouží.
4. A konečně – město by mělo
dobudovat stavby pro krizové
situace. Jedním z takových míst
je 35 let rozestavěné technologické centrum u plynojemu na
Palmovce. Kvůli této nedokončené budově za necelou miliardu
nemůže metro sloužit jako
dlouhodobý úkryt pro případ
války nebo průmyslové
katastrofy.
13
Jiří Vítek
místostarosta
MČ Praha 8
PATRIOTI
S TRIKOLOROU
Praha není dobře
připravené
město
Jestli zahrneme do krizového
řízení hlavního města profesionální i dobrovolné hasiče a záchranou službu, tak tato páteř
krizového řízení funguje bezchybně. Jestli mám psát o oddělení krizového managementu
a řízení hlavního města, vidím
zde za poslední roky významnou
stagnaci.
Praha jako město se dostala
pouze do role koordinátora, tedy
pozice někoho, kdo žádá a přerozděluje, netvoří, nepřipravuje
se. Praha jako kraj určitě má jistě
mnoho plánů, ale prakticky
nemá vlastní jednotnou infrastrukturu pro mimořádné události, jako je například v USA
organizace FEMA.
Nechci se věnovat tentokrát
pandemii, jak říká klasik – starým válkám, ale spíše budoucím
problémům, které plíživě přichází a i přes zavřené oči je již vidíme v Belgii, Švédsku, Rakousku,
a to problému dlouhodobého
výpadku elektrické energie, což
je oblast, která když zasáhne
například velká sídliště na delší
dobu, nese v sobě všechna rizika
od zásobování, rychlého šíření
nemocí, kriminalitu až po dopravní kolaps. V Praze v případě
blackoutu se větší problémy dají
očekávat po pěti hodinách, a po
18 hodinách se situace stává
kritickou. Taková krizová situace není zvládnutelná složkami
IZS, protože mnohonásobně
překračuje jeho kapacitu. Dle
cvičení u Středočechů, tak
například záložní zdroje, které
mají v pohotovosti třeba nemocnice i některé další instituce, se
pro dlouhodobější provoz jeví
jako nedostatečné.
Ač v současné době řešíme
složitý úkol v boji s pandemií, je
nutné vzhledem k rostoucímu
politickému zájmu o elektromobilitu, řešit zmíněný problém,
prakticky i legislativně.