Osmička / ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / DUBEN 2023
Iva Nachtmannová
příznivkyně Pirátů
Tomáš Hřebík
místostarosta
MČ Praha 8
www.praha8.cz 11
Jiří Vítek
místostarosta
MČ Praha 8
Jana Dvořáková,
zastupitelka
MČ Praha 8
PIRÁTI
TOP 09 A STAN
PATRIOTI
SPD A TRIKOLORA
Víte, co jsou
zimní opatření?
Politika
magistrátu dosud
nefungovala, teď
se otevírají nové
možnosti
Jde to
od desíti k pěti
Nepodporujeme
vznik kontaktních
center pro
narkomany na
území Prahy 8
Možná jste o nich ještě neslyšeli. Pokud chodíte večer do
centra Prahy, ať už do divadla,
kina, nebo baru, mohli jste tuto
scénu zahlédnout. Nad bezdomovcem, který sedí někde
v závětří nebo leží v zapadlém
koutě vestibulu metra, se sklánějí dva lidé, podávají mu chleba a horký čaj a povídají si
s ním. Jsou to terénní pracovníci. Dávají mu informace o tom,
že existuje zdarma možnost
přespání v teple. Zároveň kontrolují, jestli je v pořádku, a pokud ne, převezou ho do nízkoprahového centra na hygienu
a drobné ošetření. Pokud má
zájem a nezná cestu, odvezou
ho do noclehárny. To jsou zimní
opatření, která financuje pražský magistrát.
Dělám tuhle práci od loňského prosince. Musíte se obrnit
trpělivostí. Na začátku večera
jsou klienti občas veselí a neřeší,
kde budou spát. Jak noc postupuje a venku přituhuje, jejich
touha dostat se do tepla sílí. Ale
pořád jsou to lidé, kteří mají
svobodnou volbu a nemůžeme
je nikam tlačit násilím. „Já to
nějak překlepu, sednu na noční
tramvaj. Mám kde spát, mám
stan. Do noclehárny nejdu,
minule mě tam zbili,“ často
říkají. Oni se rozhodují podle
své vůle a na základě předchozích zkušeností. My „teréňáci“
na ně můžeme jen apelovat, aby
nepodcenili situaci, že kdoví,
jak se budou cítit k ránu.
Jsme rádi, když se i přes svou
životní mizérii rozhoupou
k tomu, aby se v našem středisku umyli či nechali ošetřit.
Někteří jsou v depresi a nevidí
jinou cestu z ní, než se opít
a zapomenout. Přesto: chceme,
aby někde umrzli? Myslím, že
žádná civilizovaná společnost si
to nepřeje. Proto jsme tu my,
terénní pracovníci, a zimní
opatření.
Problém bezdomovectví se stále
více přesouvá z centra města ke
stanicím metra Prahy 8 a dále
pak do sídlišť. S kroky magistrátu jsme proto v uplynulých 4
letech nemohli být spokojeni.
Chybí celopražská metodika
péče o lidi bez domova. Například umísťování center pro lidi
bez domova nebo drogově
závislé řeší magistrát nahodile
a v rámci celé Prahy nerovnoměrně. Mnohdy navíc pokoutně, jako naposledy u Libeňského mostu.
Věříme, že nové vedení magistrátu se na problematiku bezdomovectví a drogově závislých
zaměří lépe než předchůdci
a bude své kroky probírat dopředu s městskými částmi, které
mají velkou místní znalost. Jsme
otevřeni smysluplné spolupráci,
ale bezpečí pro občany Prahy 8
musí být na prvním místě.
A o čem chceme v rámci
bezpečnosti s magistrátem
diskutovat? Základem všeho je
znepříjemnění pobytu na veřejných místech původcům problémů. To zajistí přítomnost městské policie a kamer, pod jejichž
dohledem bude těžko někdo
chtít třeba prodávat drogy. Naši
koncepci vidíme následovně:
1. Mobilní policejní služebny na
vytipovaná místa, zejména ke
stanicím metra Kobylisy,
Ládví, Palmovka a Florenc.
2. Kamerový dohled, který
pomůže rychle identifikovat
pachatele přestupků a trestných činů.
3. Práce preventistů – ti by měli
zajistit, aby takové lokality
ani nevznikaly. Budou dohlížet na veřejný pořádek a průběžně vyhodnocovat situaci.
Společně s novým vedením
na magistrátu i tento problém
zvládneme!
Bezdomovectví je společenský
jev a lze ho chápat jako syndrom
sociálního selhání, ať ze strany
jedince či státu, nebo jako
svobodnou volbu jedince žít na
okraji společnosti, neztotožňovat se s jejími pravidly ani je
neakceptovat. Účinný recept na
řešení bezdomovectví v současném politickém systému neexistuje a ani institut domovského
práva není v dnešním právním
systému průchodný.
Bohužel, jak se ukazuje,
naopak lidí na okraji společnosti
přibývá. Vzhledem k tomu, že
s mnoha hovořím, jsem účastník preventivních akcí za radnici, tak upřímně říkám, že si
nedovolím kritizovat žádnou
instituci, která se bezdomovectvím zabývá. Policie nemá
dostatečné pravomoci na vykázání těchto osob do svých domovských měst či obcí, každý se
umí velmi zdatně ohánět svými
právy, ale na povinnosti jaksi
zapomíná. Městské části v Praze
nemohou vydávat vyhlášky
a také přímo nevelí městské
policii, která se zase potýká
s podstavem strážníků.
Dle vlastní zkušenosti tu
máme tři skupiny bezdomovců.
Takové ty klasické starší, kteří
se v posledních letech stahují do
sídlišť, kde se cítí relativně
bezpečně. Bohužel většinou
holdují alkoholu, jsou vytlačeni
velmi brutálně ze svých tradičních míst v opuštěných budovách mladou vlnou velmi agresivních bezdomovců pro změnu
holdujících drogám. Třetí jsou
tzv. paraziti, kteří se přisají na
slabší oběť, která vlastní například byt, vysají ji a nakonec
i majetkově zlikvidují. Terénní
pracovníci se mohou přetrhnout, ale když ten na druhé
straně nechce, neuděláte nic,
ale určitě jsou i světlé výjimky.
Ze strany hlavního města jsem
nezaznamenal něco, co by tuto
situaci zlepšilo. V Praze 8 spíše
naopak.
O pozitivním přístupu magistrátu k protidrogové problematice
v oblastech bezdomovectví
a protidrogové problematiky se
nedá z mého pohledu již delší
dobu vůbec uvažovat. Chybí zde
jednoznačně koncepční řešení
pro celou Prahu a dopady jsou
spíše negativní. Vzniká tlak na
jednotlivé MČ, aby uvolnily
prostory pro kontaktní centra
– např. nyní výpověď MČ Prahy
5 organizaci Progressive o.p.s.
a nově zřízení metadonového
centra v ulici Za Poříčskou
bránou v Karlíně.
Nekoncepčnost a více než
diskutabilní přístup magistrátu
k jednotlivým městským částem vyplývá mj. právě z jeho
posledního počinu, kdy rozhodnutím Protidrogové komise
Rady MHMP z 25. 1. 2023,
direktivně, bez konzultace
s naší městskou částí, byla
Praha 8 „obohacena“ o další
metadonové kontaktní centrum
v ulici Za Poříčskou bránou.
Protidrogová komise Rady
MHMP se ani neobtěžovala
přizvat zástupce Prahy 8 k jednání, zjistit názor obyvatel
velmi zatížené lokality Karlína
a posoudit vliv svého rozhodnutí na život občanů v oblasti,
zejména s ohledem na bezpečí
rezidentů a kvalitu života v bezprostředním okolí centra. Je
zbytečné připomínat, že s problematikou drog je vždy spojen
výskyt dalších sociálně patologických jevů. Tato skutečnost
komisi při jejím rozhodování
zjevně vůbec nezajímala. Domnívám se, že „Komplexní
přístup MHMP“ v tomto případě
symbolizovala pouze snaha
zbavit se „horkého bramboru“,
bez ohledu na vše ostatní.