Osmička
30
leden 2014
měsíčník Městské části Praha 8
Historie
6047
Účastnice zájezdu Eliška Kvasničková
přidala k portrétům obětí i foto svých předků,
manželů Frolíkových
Mauthausen leží v Horním Rakousku
nedaleko Linze
6047. Pro někoho jen číslo. Někdo ho možná
nám zračí úzkost. Procházíme místností s pů-
konec zastavujeme na místě, u kterého jsme
ani nezaregistroval, někdo mu věnoval jen
vodní dřevěnou podlahou a replikami dvoupo-
začínali. Stojíme s kamarády před památníkem
krátkou pozornost. Já osobně na něj dlouho
schoďových paland, v další si prohlížíme do-
československých obětí a jen jej mlčky pozo-
nezapomenu.
bové fotografie, až dojdeme k symbolickému
rujeme. Zrak můj zabloudí na čtyřčíslí 6047,
hřbitovu, kde se naše cesty rozcházejí.
které má socha na pravé straně hrudi. Mož-
Je čtvrtek 24. října 2013, 6.30 hodin. Pro
někoho jen běžný den, pro některé žáky de-
Mě nohy nesou do vzpomínkové místnosti,
ná nepatřilo některému z československých
vátých tříd ZŠ Burešova ovšem začíná dlou-
kam se k řadě dalších portrétů mauthausen-
hrdinů, možná ani vězni z ostatních více než
ho očekávaná cesta na vzpomínkovou akci do
ských obětí chystám položit fotografii svých
40 zemí, kteří zde byli drženi, třeba vůbec ne-
koncentračního tábora Mauthausen. Uplynulo
předků, manželů Frolíkových, blízkých spolu-
existovalo. Pokud ale bylo reálné, myslím, že
totiž přesně 81 let od popravy 264 lidí pomá-
pracovníků para-skupiny Anthropoid. Po chví-
nesejde na tom, jaké národnosti tento člověk
hajících parašutistům, kteří mj. provedli aten-
li se rozhodnu jít dál do „Místnosti se jmény‟
byl. Důležité je, že patřilo NĚKOMU. Někomu,
tát na zastupujícího říšského protektora Rein-
vězňů, kteří zde zemřeli. Listuji pamětními
kdo musel prožít nekonečně dlouhou dobu ve
harda Heydricha.
knihou, kde nalézám i jména své pra-pratety
strachu o svůj život. Ať už byl 6047 kdokoliv,
a pra-prastrýce.
patří mu naše pokora a úcta, stejně jako všem
Cesta autobusem proběhla bez větších obtíží a my jsme po pěti hodinách konečně na
Poté procházíme plynovou komorou, krema-
197 464 hrdinům, kteří si Mauthausenem pro-
místě. Připadá nám, že stojíme před středově-
toriem a místností, kde se uskutečňovaly po-
šli, a z kterého se více než 95 tisíc lidí již nikdy
kým hradem. Zdání ovšem klame. Zdi tábora
pravy. Jen se tudy mihneme. Nemáme sílu tu
nevrátilo.
v sobě již navždy ponesou ta nejkrutější svě-
být jen o chvíli déle, než je nutné.
Samozřejmě je pro nás důležité ještě jed-
dectví tehdejší doby. Nejistými kroky se vydá-
Znovu se scházíme u hlavní brány a násled-
no číslo. Počet českých hrdinů, kteří zde buď
váme vstříc koncentračnímu táboru, v němž se
ně dostáváme rozchod podruhé. Naše kro-
zemřeli, nebo byli popraveni. Téměř osm tisíc.
událo tolik zvěrstev, tolik zla, že tomu dnes lze
ky vedou na 186 strmých mauthausenských
Jejich oběť by nám měla navždy připomínat,
jen těžko uvěřit.
„schodů smrti‟, po kterých vězni v zástupech
jak hrdí musíme být na všechny, kteří po sobě
Ze všeho nejdříve zastavujeme u památní-
vynášeli na zádech bez odpočinku za neustá-
zanechali tuto nesmazatelnou stopu.
ku československých „vězňů‟, kde zastupitelé
lého bití až patnáctikilové kameny žuly z neda-
Nadešel čas odjezdu. Neochotně tedy od-
Prahy 8 pokládají vzpomínkový věnec, a spo-
lekého kamenolomu. My schody absolvujeme
cházíme zpět k autobusu, každý zahloubaný ve
lečně držíme minutu ticha.
jen jednou a jsme zadýchaní.
vlastních myšlenkách.
A teď naše kroky míří do prostoru za zdí na-
Čas utíká a nám zbývá poslední půlhodin-
6047. Pro někoho jen číslo. Někdo ho možná
hoře ukončenou ostnatým drátem. Vcházíme
ka. Ve skupinkách procházíme místa, která
ani nezaregistroval. Já osobně na něj nezapo-
hlavní bránou do tábora a na nás doléhá stís-
jsme si ještě nestihli prohlédnout, především
menu. Ještě nás čeká návštěva Lince, ale to
něná atmosféra. Úsměv na rtech zamrzl i těm,
památníky nejrůznějších zemí nejen evrop-
už je jiný příběh.
kteří se ještě cestou sem usmívali. V očích se
ských. Sdělujeme si své pocity a dojmy. Na-
Eliška Kvasničková,
9. A, ZŠ Burešova