Osmička

leden 2014

měsíčník Městské části Praha 8

Historie

6047

Účastnice zájezdu Eliška Kvasničková

přidala k portrétům obětí i foto svých předků,

manželů Frolíkových

Mauthausen leží v Horním Rakousku

nedaleko Linze

6047. Pro někoho jen číslo. Někdo ho možná

nám zračí úzkost. Procházíme místností s pů-

konec zastavujeme na místě, u kterého jsme

ani nezaregistroval, někdo mu věnoval jen

vodní dřevěnou podlahou a replikami dvoupo-

začínali. Stojíme s kamarády před památníkem

krátkou pozornost. Já osobně na něj dlouho

schoďových paland, v další si prohlížíme do-

československých obětí a jen jej mlčky pozo-

nezapomenu.

bové fotografie, až dojdeme k symbolickému

rujeme. Zrak můj zabloudí na čtyřčíslí 6047,

hřbitovu, kde se naše cesty rozcházejí.

které má socha na pravé straně hrudi. Mož-

Je čtvrtek 24. října 2013, 6.30 hodin. Pro

někoho jen běžný den, pro některé žáky de-

Mě nohy nesou do vzpomínkové místnosti,

ná nepatřilo některému z československých

vátých tříd ZŠ Burešova ovšem začíná dlou-

kam se k řadě dalších portrétů mauthausen-

hrdinů, možná ani vězni z ostatních více než

ho očekávaná cesta na vzpomínkovou akci do

ských obětí chystám položit fotografii svých

40 zemí, kteří zde byli drženi, třeba vůbec ne-

koncentračního tábora Mauthausen. Uplynulo

předků, manželů Frolíkových, blízkých spolu-

existovalo. Pokud ale bylo reálné, myslím, že

totiž přesně 81 let od popravy 264 lidí pomá-

pracovníků para-skupiny Anthropoid. Po chví-

nesejde na tom, jaké národnosti tento člověk

hajících parašutistům, kteří mj. provedli aten-

li se rozhodnu jít dál do „Místnosti se jmény‟

byl. Důležité je, že patřilo NĚKOMU. Někomu,

tát na zastupujícího říšského protektora Rein-

vězňů, kteří zde zemřeli. Listuji pamětními

kdo musel prožít nekonečně dlouhou dobu ve

harda Heydricha.

knihou, kde nalézám i jména své pra-pratety

strachu o svůj život. Ať už byl 6047 kdokoliv,

a pra-prastrýce.

patří mu naše pokora a úcta, stejně jako všem

Cesta autobusem proběhla bez větších obtíží a my jsme po pěti hodinách konečně na

Poté procházíme plynovou komorou, krema-

197 464 hrdinům, kteří si Mauthausenem pro-

místě. Připadá nám, že stojíme před středově-

toriem a místností, kde se uskutečňovaly po-

šli, a z kterého se více než 95 tisíc lidí již nikdy

kým hradem. Zdání ovšem klame. Zdi tábora

pravy. Jen se tudy mihneme. Nemáme sílu tu

nevrátilo.

v sobě již navždy ponesou ta nejkrutější svě-

být jen o chvíli déle, než je nutné.

Samozřejmě je pro nás důležité ještě jed-

dectví tehdejší doby. Nejistými kroky se vydá-

Znovu se scházíme u hlavní brány a násled-

no číslo. Počet českých hrdinů, kteří zde buď

váme vstříc koncentračnímu táboru, v němž se

ně dostáváme rozchod podruhé. Naše kro-

zemřeli, nebo byli popraveni. Téměř osm tisíc.

událo tolik zvěrstev, tolik zla, že tomu dnes lze

ky vedou na 186 strmých mauthausenských

Jejich oběť by nám měla navždy připomínat,

jen těžko uvěřit.

„schodů smrti‟, po kterých vězni v zástupech

jak hrdí musíme být na všechny, kteří po sobě

Ze všeho nejdříve zastavujeme u památní-

vynášeli na zádech bez odpočinku za neustá-

zanechali tuto nesmazatelnou stopu.

ku československých „vězňů‟, kde zastupitelé

lého bití až patnáctikilové kameny žuly z neda-

Nadešel čas odjezdu. Neochotně tedy od-

Prahy 8 pokládají vzpomínkový věnec, a spo-

lekého kamenolomu. My schody absolvujeme

cházíme zpět k autobusu, každý zahloubaný ve

lečně držíme minutu ticha.

jen jednou a jsme zadýchaní.

vlastních myšlenkách.

A teď naše kroky míří do prostoru za zdí na-

Čas utíká a nám zbývá poslední půlhodin-

6047. Pro někoho jen číslo. Někdo ho možná

hoře ukončenou ostnatým drátem. Vcházíme

ka. Ve skupinkách procházíme místa, která

ani nezaregistroval. Já osobně na něj nezapo-

hlavní bránou do tábora a na nás doléhá stís-

jsme si ještě nestihli prohlédnout, především

menu. Ještě nás čeká návštěva Lince, ale to

něná atmosféra. Úsměv na rtech zamrzl i těm,

památníky nejrůznějších zemí nejen evrop-

už je jiný příběh.

kteří se ještě cestou sem usmívali. V očích se

ských. Sdělujeme si své pocity a dojmy. Na-

Eliška Kvasničková,

9. A, ZŠ Burešova