září 2015
www.praha8.cz
21
MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8
ŠKOLSTVÍ A MLÁDEŽ
UČITEL MICHAL STANĚK, DRŽITEL CENY EDUARDA ŠTORCHA
Život se nedá naučit žít,
je třeba se pro život inspirovat
Michal Staněk (27), který učí na ZŠ
Bohumila Hrabala (škola jazyků
a informačních technologií) na druhém stupni zeměpis a osobnostní
a sociální výchovu, obdržel v červnu Cenu Eduarda Štorcha mimo
jiné za atraktivně vedené hodiny,
kreativitu a pozitivní vztah k učitelské profesi. A právě o jeho přístupu
k výuce jsme si před začátkem nového školního roku povídali.
Co pro vás znamená Cena Eduarda Štorcha?
„Je určitě příjemné vědět, že moje
práce má pozitivní ohlas. Ale já
cenu neberu jen jako ocenění mé
osoby, já ji chápu jako ocenění práce
celého týmu, všech kolegů, kteří se
mnou na výuce spolupracují. Mnohdy je to skutečně týmová práce.“
Mohl byste nám svůj způsob
výuky přiblížit?
„To se špatně popisuje, lepší je to vidět na vlastní oči. Jednou větou to
nelze charakterizovat, mou snahou
je, aby se studenti i ve třídě cítili
jako doma, a výuka je bavila. Proto
občas sedíme při výuce na dekách
na zemi místo na židlích, stoly
máme odsunuté stranou… Technickým, ale opravdu jen technickým základem je maximální aktivní využívání moderních technologií
a jejich možností, jako jsou například youtube nebo googlemaps.
A velký důraz bych položil na slůvko aktivní.“
To znamená co?
„Učitel musí vtáhnout studenta do
výuky, přenést na něj své nadšení.
Bez něj je to pro všechny ve třídě
jen odsezená hodina. Snažím se
učit zeměpis tak, aby se žáci ve světě neztratili, a osobnostní a sociální
výchovu tak, aby se neztratili v životě.“
A jak do toho pasuje moderní
technologie?
„Chtěl bych, aby žáci měli chuť se
podívat na místa, o kterých se učí
v zeměpise. Hodně času proto věnuji přípravě, vybírám k danému
tématu na youtube nejrůznější
krátká videa, která potom studentům ukážu, a debatujeme o nich.
Obdobně i v osobnostní výchově –
Cestopisná přednáška o USA v mediální učebně. Foto: archív Michala Staňka
Michal
Staněk
(uprostřed)
při výbušném
experimentu
během
exkurze
iQLANDIA
Liberec.
Foto: archív
Michala
Staňka
nejde naučit žít život, je třeba se
pro život inspirovat. V hodině se
podíváme na krátkou filmovou
ukázku, a rozebíráme jednání jednotlivých postav. Co je k čemu vedlo, co z jakého jednání vyplývá, jak
jednání ovlivňují vztahy mezi jednotlivými osobami a podobně.“
K tomu stačí jen pracovat s moderními technologiemi?
„Ne, to je jen část celého přístupu.
Jde o pět základních věcí – učit se
poznávat, učit se jednat, učit se
učit, učit se žít spolu a učit se být.
Tedy ne naučit se něco jednou pro
vždy, ale osvojit si proces a uchovat
si touhu poznávat. Vzdělání je nikdy neukončený proces, ve kterém
– stejně jako v životě – vše souvisí
se vším.“
Jak máme chápat zmiňovanou
týmovou práci ve výuce?
„Moje předměty se dají krásně propojit s jinými. Logický je třeba zeměpis s angličtinou, mnohá videa
pouštím úmyslně v angličtině,
nebo jsem pouštěl znělku Kačeřích
příběhů v patnácti jazycích, aby
studenti měli představu i o jiných
než evropských jazycích. Ale báječně jde spojit zeměpis s hudební výchovou. Probírali jsme české vodstvo, konkrétně Vltavu, paní
kolegyně Jaroslava Nováková, která má hudební výchovu, k tomu
pouštěla Smetanovu skladbu. Studenti vnímali téma komplexněji.
Nebo jiný příklad – s Dominikou
Dobrylovskou, která učí přírodopis, jsme připravili hodinu na téma
globální změny klimatu.“
To je dost netradiční metoda
výuky. Jak na tyto hodiny reagují studenti?
„I když uznávám, že ne všem tato
metoda může vyhovovat, tak většina je přijímá více než dobře. A kdybych měl nějakou krabičku na krásno, tak bych si do ní ukládal báječná
překvapení, která mi přichystají samotní studenti svou originalitou.
Když jsme probírali Zlínský kraj, tak
přišli v krojích, mluvili nářečím
a měli ‚překladatele‘, a na závěr ještě byla ochutnávka frgálů.“
Učitelské povolání je dnes převážně ženskou záležitostí. Proč
jste si zvolil dráhu pedagoga?
„Sám jsem z učitelského prostředí,
máma je také kantorka, babička
byla vychovatelkou v ZŠ Dolákova,
děda vedl na Křivoklátsku přírodovědeckou stanici. Ovšem prvním,
řekl bych uvědomělým nasměrováním byla moje zeměpisářka na základní škole, která nás učila cestovatelskou metodou.“
Celý rozhovor si přečtěte na stránkách www.praha8.cz.
Vladimír Slabý