` září 2015

www.praha8.cz

21

MĚSÍČNÍK MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8

ŠKOLSTVÍ A MLÁDEŽ

UČITEL MICHAL STANĚK, DRŽITEL CENY EDUARDA ŠTORCHA

Život se nedá naučit žít,

je třeba se pro život inspirovat

Michal Staněk (27), který učí na ZŠ

Bohumila Hrabala (škola jazyků

a informačních technologií) na druhém stupni zeměpis a osobnostní

a sociální výchovu, obdržel v červnu Cenu Eduarda Štorcha mimo

jiné za atraktivně vedené hodiny,

kreativitu a pozitivní vztah k učitelské profesi. A právě o jeho přístupu

k výuce jsme si před začátkem nového školního roku povídali.

` Co pro vás znamená Cena Eduarda Štorcha?

„Je určitě příjemné vědět, že moje

práce má pozitivní ohlas. Ale já

cenu neberu jen jako ocenění mé

osoby, já ji chápu jako ocenění práce

celého týmu, všech kolegů, kteří se

mnou na výuce spolupracují. Mnohdy je to skutečně týmová práce.“

` Mohl byste nám svůj způsob

výuky přiblížit?

„To se špatně popisuje, lepší je to vidět na vlastní oči. Jednou větou to

nelze charakterizovat, mou snahou

je, aby se studenti i ve třídě cítili

jako doma, a výuka je bavila. Proto

občas sedíme při výuce na dekách

na zemi místo na židlích, stoly

máme odsunuté stranou… Technickým, ale opravdu jen technickým základem je maximální aktivní využívání moderních technologií

a jejich možností, jako jsou například youtube nebo googlemaps.

A velký důraz bych položil na slůvko aktivní.“

` To znamená co?

„Učitel musí vtáhnout studenta do

výuky, přenést na něj své nadšení.

Bez něj je to pro všechny ve třídě

jen odsezená hodina. Snažím se

učit zeměpis tak, aby se žáci ve světě neztratili, a osobnostní a sociální

výchovu tak, aby se neztratili v životě.“

` A jak do toho pasuje moderní

technologie?

„Chtěl bych, aby žáci měli chuť se

podívat na místa, o kterých se učí

v zeměpise. Hodně času proto věnuji přípravě, vybírám k danému

tématu na youtube nejrůznější

krátká videa, která potom studentům ukážu, a debatujeme o nich.

Obdobně i v osobnostní výchově –

` Cestopisná přednáška o USA v mediální učebně. Foto: archív Michala Staňka

` Michal

Staněk

(uprostřed)

při výbušném

experimentu

během

exkurze

iQLANDIA

Liberec.

Foto: archív

Michala

Staňka

nejde naučit žít život, je třeba se

pro život inspirovat. V hodině se

podíváme na krátkou filmovou

ukázku, a rozebíráme jednání jednotlivých postav. Co je k čemu vedlo, co z jakého jednání vyplývá, jak

jednání ovlivňují vztahy mezi jednotlivými osobami a podobně.“

` K tomu stačí jen pracovat s moderními technologiemi?

„Ne, to je jen část celého přístupu.

Jde o pět základních věcí – učit se

poznávat, učit se jednat, učit se

učit, učit se žít spolu a učit se být.

Tedy ne naučit se něco jednou pro

vždy, ale osvojit si proces a uchovat

si touhu poznávat. Vzdělání je nikdy neukončený proces, ve kterém

– stejně jako v životě – vše souvisí

se vším.“

` Jak máme chápat zmiňovanou

týmovou práci ve výuce?

„Moje předměty se dají krásně propojit s jinými. Logický je třeba zeměpis s angličtinou, mnohá videa

pouštím úmyslně v angličtině,

nebo jsem pouštěl znělku Kačeřích

příběhů v patnácti jazycích, aby

studenti měli představu i o jiných

než evropských jazycích. Ale báječně jde spojit zeměpis s hudební výchovou. Probírali jsme české vodstvo, konkrétně Vltavu, paní

kolegyně Jaroslava Nováková, která má hudební výchovu, k tomu

pouštěla Smetanovu skladbu. Studenti vnímali téma komplexněji.

Nebo jiný příklad – s Dominikou

Dobrylovskou, která učí přírodopis, jsme připravili hodinu na téma

globální změny klimatu.“

` To je dost netradiční metoda

výuky. Jak na tyto hodiny reagují studenti?

„I když uznávám, že ne všem tato

metoda může vyhovovat, tak většina je přijímá více než dobře. A kdybych měl nějakou krabičku na krásno, tak bych si do ní ukládal báječná

překvapení, která mi přichystají samotní studenti svou originalitou.

Když jsme probírali Zlínský kraj, tak

přišli v krojích, mluvili nářečím

a měli ‚překladatele‘, a na závěr ještě byla ochutnávka frgálů.“

` Učitelské povolání je dnes převážně ženskou záležitostí. Proč

jste si zvolil dráhu pedagoga?

„Sám jsem z učitelského prostředí,

máma je také kantorka, babička

byla vychovatelkou v ZŠ Dolákova,

děda vedl na Křivoklátsku přírodovědeckou stanici. Ovšem prvním,

řekl bych uvědomělým nasměrováním byla moje zeměpisářka na základní škole, která nás učila cestovatelskou metodou.“

Celý rozhovor si přečtěte na stránkách www.praha8.cz. _

Vladimír Slabý