Strana 15
Osmička / ZPRAVODAJ MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 8 / ZÁŘÍ 2025 www.praha8.cz 15
Rozhovor
Divadlo Jiskra
vKobylisích, jehož
domovskou scénou je
Divadlo Karla Hackera
zřizované Prahou 8, je
nejstarším amatérským
souborem působícím
vmetropoli atřetím
nejstarším vČeské
republice. Publikum vítá
od roku 1913. Kmenový
repertoár čítá více než
třicet pohádek, které cílí
především na diváky
předškolního anízkého
školního věku.
Milada Malá (79 let) je vsouboru
od roku 1958. Nejdéle ze všech
členů. „Divadlo je pro mě všech-
no,“ svěřila se loutkoherečka
vyznamenaná nejvyšším loutkář-
ským oceněním – cenou J. K. Tyla
iZlatým odznakem profesora
Josefa Skupy aZlatým odznakem
Svazu českých divadelních ochot-
níků. Je držitelkou pěti individu-
álních ocenění poroty Festivalu
pražských amatérských loutkářů
adalších cen. Vzáří se stane
čestnou občankou Prahy 8.
Jaká byla vaše cesta na jeviště?
Do školy, kterou jsem navštěvo-
vala, přišel principál Stanislav
Starý stím, že by potřeboval,
aby se děti přihlásily do loutko-
vého divadla. Já byla tenkrát
vsedmé třídě. Styděla jsem se,
ale přihlásila se, přišla na kon-
kurz, auž jsem zůstala.
Co vás udivadla drží tolik let?
Velmi mě baví hrát pro děti.
Navíc později se přidal imanžel,
chvíli naše děti.
Jak vypadala Jiskra na konci
50. let ajaká je dnes?
Samozřejmě, že se liší. Tenkrát,
když jsem tam začala chodit,
jsme třeba ještě převlékali
loutky. Měli jsme skříňku
spoličkami, vkaždé byly kabá-
ty, sukně, kalhoty apodle toho,
kterou pohádku jsme zrovna
hráli, jsme je oblékali. Teď už na
to máme profesionály.
Ajak vzpomínáte na svoje
umělecké začátky?
Byla jsme tam většinou samá
třináctiletá děvčata. Potom
všechna odpadla azpůvodního
náboru jsem zůstala sama.
Tréma tenkrát samozřejmě byla.
První představení si nepamatu-
ji, jen to, že jsme hráli hru, která
se od té doby nehrála, aže jsme
měli zpívat, anebyli jsme
schopní, styděli se. Nejlépe si
pamatuji Hadí královnu, kde
jsem recitovala právě Hadí
královnu. Jenže tenkrát mi
jeden kolega pověděl, že mám
hlas na selku, tak jsem se na-
štvala ašla vodit loutky, ana
recitaci už jsem nikdy nepomys-
lela. Byla jsem vlastně radši, že
mě nikdo nevidí, neslyší.
Co pro vás divadlo znamená?
Všechno. Mě tak zaujalo, že
bych ho nikdy neopustila.
Jedině až umřu.
Děti vyrůstají obklopené
mobily adalší technikou. Najdou
si itak cestu za dřevěnými herci?
Zájem je, míváme vyprodáno.
Rodiče, kteří knám chodili jako
děti, sem teď vodí svoje potomky.
Odiváka se nemusíme bát. Ani
očleny souboru. Máme tři mladé
kolegy, je to perfektní, recitují,
staví kulisy, dělají všechno mož-
né. Parta je fajn. Od začátku,
ikdyž se lidé vyměnili. Všichni
jsou vstřícní, divadlo mají rádi.
Je vodění loutek fyzicky
náročné? Bolí vás ruce?
Ruce ne, ale spíš palec aukazo-
váček, ale člověk si zvykne.
Někdy je loutka těžká, ale když
je těžká, dobře se vodí, protože
je stabilní. Když je lehká, má
tendenci se pohybovat, ikdyž se
pohybovat nemá. Hrajeme
srůznými druhy loutek, istěmi,
které jsou na drátě. Ty nemám
moc ráda, protože se snimi
nedá nic moc dělat. Nepředklo-
ní se, pouze se otáčejí do strany
ahýbou hlavou.
Oblíbila jste si nějakou?
Nejradši mám Červenou Karkul-
ku, Zlatovlásku zpohádky Tři
zlaté vlasy děda Vševěda, vodní-
kovu Haničku. Vlastně všechny
loutky mám ráda.
Nač se diváci můžou těšit na
podzim?
Například na pohádku Oprin-
cezně na hrášku, kterou jsme
nasadili minulou sezónu, adalší
hry, které znají.
Pojí se sdivadlem zážitky, které
nedostanete zhlavy?
Jednou jsme hráli Rumcajse,
myslím, že ve Strakonicích,
atam je takový závěr, kdy se
všechny loutky seřadí do oblou-
ku aRumcajs diriguje. Stáli jsme
na nízkém jevišti, aono snámi
prasklo. Všichni jsme se položili,
loutky to trochu odnesly, ale
daly se opravit. Nejkrásnější pro
mě bylo, když se mě ptal jeden
chlapeček po představení, kde
jsem vodila princeznu: „Ty jsi
pincezna?“. Měla jsem blond
vlasy, princezna taky, chlapečka
to inspirovalo.
Vzáří se stanete čestnou
občankou Prahy 8. Jak to
vnímáte?
Nejradši bych to vůbec nevníma-
la. Zaskočilo mě to. Nemyslím,
že zrovna já bych měla být čest-
nou občankou Prahy 8. Ale když
už se to stalo, docela se těším.
Jak se vám vosmé části žije?
Narodila jsem se na Bulovce.
Dlouho jsme bydleli vKobyli-
sích. Když jsme dostali výpověď,
přestěhovali jsme se do Bohnic.
Bydlím uobchodního centra
Odra, kde se staví dům, což je
nepříjemné. Ale na druhé straně,
když si vzpomenu na ten nepo-
řádek, co tam býval, je to dobře.
Snad se situace zlepší. Na bydle-
ní si nemůžu naříkat. Uobchod-
ního centra Krakov je hezký
park, když chci na procházku, je
hodně míst, kam se dá vyrazit.
Zbývá vám čas ještě na jiné
koníčky?
Pracuji, dělám pokladní na
střední umělecké škole, mám
nakladatelství, hraji divadlo. Je
toho hodně, ale alespoň se
nenudím. TK
LOUTKOHEREČKA MILADA MALÁ:
Odiváka se bát nemusíme
Milada Malá je členkou Divadla Jiskra 67 let